Sebevědomí

Potkali jste někdy někoho nezdravě sebevědomého? Příliš pyšného, nebo naopak nezvykle pokorného? Když potřebujete vědět, jaký skutečně je, může vás jeho sebevědomí jen zmást. Jak tomu předejít? 

Občas o někom slyšíme, že má zdravé sebevědomí. Mnohem častěji se však dozvíme, že je pyšný, příliš si o sobě myslí - nebo naopak nemá vůbec žádné sebevědomí. Tohle slovo je docela matoucí. Vypadá to, že každý z nás si tu správnou míru sebevědomí představuje jinak.

Možná by stálo za to zamyslet se nejdřív nad významem onoho slova. Skládá se ze dvou částí - sebe a vědomí. Vědomí sebe bychom mohli označit i jako vědění o sobě. Jedním z výkladů slova může být, že vyjadřuje naše znalosti o sobě samých.

Sebevědomí tedy ukazuje, jaké své vlastnosti a schopnosti si uvědomujeme. Zdaleka to nejsou všechny. Některé zkrátka tajíme i před sebou samými. A jiné možná tak trochu tušíme. Ale nevěříme, že k nám patří.

Slovo sebevědomí v běžném rozhovoru využíváme většinou trochu jinak. Jako vyjádření toho, jakou hodnotu si lidé připisují. Mnozí z nás si představují, že správná míra sebevědomí je spojená s mimořádnou pokorou. Za optimální považují, když ten druhý přiznává, že toho moc neumí a nedokáže. I když je třeba velmi zručný a zkušený.

Řada dalších lidí se naopak snaží své schopnosti trochu přecenit. Když žádáte o zaměstnání, většinou se pokoušíte ty druhé přesvědčit, že vaše znalosti a dovednosti jsou mimořádné. Dost personalistů s tím ostatně počítá. Pokud člověk uvede, že umí skvěle anglicky, raději si ho vyzkoušejí. Jejich hlavním úkolem totiž nebývá zjistit míru sebevědomí, ale vypátrat skutečný stav věcí.

Sebevědomí si většina lidí představuje jako jakousi osu od nuly do nekonečna. A každý z nás by na ní někde zakreslil bod, který patří k němu. Ten neukazuje naše skutečné vlastnosti a schopnosti, ale jen to, co si o nich my sami myslíme. Ostatní pak začnou posuzovat, nakolik se tento váš odhad liší od toho, co skutečně dokážete.

A pak vám řeknou, že si o sobě myslíte příliš. Nebo jak se nedoceňujete. Možná mají pravdu a možná také ne.

Pro skutečně zdravé sebevědomí potřebujeme ještě něco jiného. Sebepoznání. Když si dopřejete dostatek prostoru na prozkoumání svých silných a slabých stránek, můžete tím mnohé získat. Navíc sebepoznání můžete neustále zvětšovat. S každou další událostí máte možnost znát sebe sama o něco víc.

Sebevědomí bez velké dávky sebepoznání těžko někdy bude přiměřené. Hodně z nás si myslí, že dokážou přesně odhadnout své možnosti. Sobě samým i těm ostatním mohou říkat, co všechno umí. Jenomže jejich činy je občas usvědčí ze lži. Prostě si vzali příliš velké sousto, nebo naopak dokážou mnohem víc.

Když budete chtít porozumět nějakému člověku, nezkoumejte tolik jeho sebevědomí. Ukazuje vám jen jeho představu o něm samém. Zkuste spíše vypátrat, nakolik pokročil v sebepoznání. Odpovídají jeho odhady skutečnosti?

Je to obtížnější, protože takto se nemůžete spoléhat jen na jeho slova. Potřebujete nějakou dobu pozorovat jeho jednání. Nebo alespoň sledovat, jak mluví - ne tolik o čem. Místo jednoduchého poslouchání musíte zapojit i intuici. Místo rychlého zjištění vás čeká práce, která bude trvat delší dobu.

Výsledek však bude stát za to. Najednou zjistíte, jaký onen člověk skutečně je. Nezaskočí vás jeho chování v situaci, kdy se na něj potřebujete spolehnout. A to už stojí za trochu námahy.