Existuje elixír mládí? Nejspíš ne, ale trochu omládnout skutečně můžeme. Tenhle prostředek si však v lékárně nekoupíte...
Moje prabába i její vrstevnice měly jeden zajímavý zvyk. Pracovaly. Od časného rána až do večera stále měly „něco na práci“. Nebyla chvíle, kdy by přemýšlely o tom, že se nudí. Zkrátka nuda neexistovala. Je pravda, že ve své práci občas dělaly přestávku, aby se zamyslely, aby pohovořily se sousedkami či (zvláště v pozdějším věku) aby si chvilku zdřímly či jen tak poseděly. Ale nepodařilo se mi přistihnout je, jak přemýšlejí, co by mohly dělat, aby se nenudily.
Dnes se občas setkávám s lidmi, kteří tráví čas u televize, u kávy či v hospodě prostě proto, že nevědí, co jiného by v danou chvíli dělali. Jsou ženy, které netuší, čím se budou zabývat po odchodu dětí z domova. Jsou staří lidé, kteří tráví dny přemýšlením, jak se zabavit. Najdete i děti, které si stěžují na nudu. Těm všem chybí něco, čeho měla prabába a většina ostatních žen ve vsi dost – smysluplná náplň jejich času.
Máme ve zvyku těšit se na to, jak si odpočineme od práce. Může to být dnes odpoledne, o víkendu, může to také být až za pár let v důchodu. Radujeme se při představě, že nebudeme muset nic dělat. Ale po krátké době vytouženého „nicnedělání“ zjistíme, že se necítíme tak báječně, jak jsme očekávali. Většinou nás čeká zklamání, často se nám zhorší i zdravotní stav a nálada.
Přitom existuje recept, který nás může před něčím takovým zachránit. Je to práce. Lékař vám ji nepředepíše, protože sdílí společenský názor, že lidem s nadbytkem volného času nemůže nic chybět. Jen se bude divit, proč jste najednou tak nespokojení, nemocní a jakoby zestárlí. Vždyť můžete dělat, co chcete.
Ale právě tahle svoboda je pro hodně lidí pastí. Dřív bývalo na vesnici běžné, že pracoval každý. Podle svých možností pomáhaly děti a dokonce i pro staré lidi bylo něco, čím mohli být užiteční ostatním. Nikoho nenapadlo, že jeho úsilí není pro ty druhé potřebné. Každý se musel snažit udělat něco pro ty ostatní.
Pro děti bylo normální, že pomohou v hospodářství či v domácnosti. Dnes se hovoří o problematice dětské práce, ale zapomíná se uvažovat o tom, jak se ony děti cítily důležité a schopné, když dokázaly zvládnout svůj díl na společné práci. Navíc postupně získávaly to, čemu se dnes říká pracovní návyky. Vypěstovaly si zodpovědnost, bylo možné se na ně spoléhat a hlavně věděly, že „Bez práce nejsou koláče.“ To jsou věci, které se dnes s obtížemi snaží předávat škola, protože je děti budou potřebovat v budoucím životě. Je to však těžší, protože nenapsaný úkol dítě nijak zvlášť nepocítí, kdežto hladové slepice zavřené v kurníku o sobě dávají vědět mnohem víc.
I později v životě trpí někteří lidé pocitem osamělosti a zbytečnosti, často čelí i depresím a jejich zdraví může být podlomené. U mnoha z nich by bylo možné podobné potíže odstranit, kdyby lékaři mohli předepsat práci. Nemyslím tím zaměstnání, kde si vyděláváte na živobytí. I když i to se může stát náplní vašeho života natolik, že se díky němu zbavíte nepříjemných pocitů a žijete spokojeně.
Práce, kterou jsem vídala u své prabáby, byla úplně jiná. Ona i její známé se snažily starat o to, aby fungovala jejich domácnost a aby prospívaly ostatním. To stačilo, když chtěly mít naplněný celý den. Nezajímaly se tolik o to, jak by se mohly zabavit či potěšit ony samotné. Na trochu radosti pro sebe si čas vždycky našly, ale v popředí stála snaha dělat něco pro ty druhé a dělat to s plným nasazením.
Prací se může stát cokoliv. Pro někoho to znamená vytvářet krásné věci – ať už jde o pečení dortů, vyrábění ozdob, malování obrazů – a nebo třeba o nazdobení nedělního stolu či uklizení bytu. Jiní lidé jsou šťastnější, když pěstují zeleninu a květiny, někdo zase rád vaří. Další lidé se cítí lépe jako pečovatelé – ti mohou pomáhat ostatním třeba hlídáním dětí, předčítáním, navštěvováním nemocných či prostě péčí o zvíře z útulku. Jsou i lidé, kteří chtějí soutěžit. Pro ně je řada různých sportů, kde mohou po nějaké době pomoci jako učitelé a trenéři pro začátečníky. Každý z nás má vlohy pro něco jiného a důležité je tyto vlohy uplatnit.
Když si postupně zvyknete trávit čas tím, co děláte pro ty druhé, zjistíte, že se ve svém životě cítíte mnohem lépe. Úsilí věnované vaší práci přinese hodně i vám. Mimo jiné budete mít kolem sebe někoho, pro koho jste velmi důležití. Budete moci očekávat a přijímat pomoc od ostatních mnohem snáz. Každý den pro vás bude představovat novou šanci udělat něco skvělého. A ještě jedna důležitá věc: Lidé nejsou stavěni na dlouhodobou nečinnost, takže vaše aktivita bude prospívat i vašemu tělu a mysli.
Kdybych měla najít lék, kterým člověk může trochu omládnout a cítit se lépe, nehledala bych ani v lékárně, ani v kosmetickém salónu. Zkusila bych se toho člověka zeptat, co by ho těšilo dělat pro ty druhé – a předepsala bych mu každý den trochu téhle medicíny.
