Počátkem roku už se hodně lidí těší na konec zimy. Jenomže do příchodu jara je ještě daleko. Jak můžeme využít tento čas? Co dělat, aby nám rychle utíkal?
Zima je zvláštní období. Venku je brzy tma. Kvůli chladu na zahradě nic neroste, tráva je často ukryta pod sněhem a bezlisté stromy se pohybují ve větru. Když už není bílo, brodíme se pro změnu blátem. Nebo kloužeme po náledí. Není divu, že většina z nás se snaží zalézt dovnitř a zůstat tam co nejdéle.
Do Vánoc to bývá jednodušší. Zejména v rodinách s dětmi, které se těší na čas vánoční, připravují cukroví a zdobí celý byt. Navíc nás čeká spousta besídek, nakupování dárků, předvánočních setkání s přáteli... Není moc času na to, aby si člověk všímal, že za oknem je tma a mráz.
Pak ale přichází doba, kdy jsme si už celkem užili sněhu a potěšili se krásou zimy, takže bychom se raději přenesli do jara. Jenomže nás čekají dva nebo i tři měsíce, než dorazí. K večeru přicházíme domů a raději tam zůstáváme. Čas vyplňujeme nejrůznějším způsobem, jen abychom nemuseli vyrazit ven.
Leden a únor jsou v tomhle mimořádné. Jsou to měsíce, kdy máme víc prostoru na to, co běžně zanedbáváme. Jde o setkávání se se sebou samými. Rádi ho odkládáme. Ostatně po většinu roku jsou dny dlouhé a noci krátké, pořád někde pobíháme a něco je potřeba udělat. Bývá těžké chvíli usednout někde do kouta a věnovat se sobě.
Někdo to dokonce považuje za sobecké. Jak může sedět nad knihou či dokonce jen tak přemýšlet, když by toho měl ještě tolik udělat? Že se snaží něčemu porozumět? Cosi pochopit? Dozvědět se odpovědi na pár svých otázek? Něco takového může zneklidňovat.
Překvapivě však čas strávený podobnými činnostmi dokáže hodně přinést. Většinou ne hned, ale až po nějaké době. Nejde jen o to, že si takto "dobijete baterky" a můžete potom zvládat mnohem víc úkolů. Mnohem důležitější je fakt, že lidé nepřestanou dozrávat a rozvíjet se v osmnácti. Někdo se domnívá, že ve třiceti, v padesáti či třeba v sedmdesáti letech se už nebude měnit. Postačí mu to, co se kdysi naučil. A nebo se donutí zvládnout angličtinu či práci s počítačem. Ale proč by měl hledat porozumění sobě samému a těm druhým?
Nejspíš jste v životě potkali spoustu starších lidí, od kterých byste se mohli mnohé naučit. A zajímavé je, že často to byly věci, které oni sami zjistili až v dospělosti či ve stáří. Mohou pro vás být inspirativní právě proto, že sbírali své zkušenosti po celý život. Snažili se nějaké oblasti porozumět a pochopit ji co nejlépe.
Díky chvílím, které strávili hledáním a zkoumáním, se stále rozvíjejí a zdokonalují. A přitom dělají vlastně jen to, co je pro lidi přirozené. Čím víc pochopí sebe a svět kolem, tím lepší bude jejich život. Současně však budou mnohem užitečnější těm ostatním kolem sebe.
Přichází období, které nám k našemu přemýšlení a zrání nabízí o něco víc času než zbytek roku. Když ho využijeme, získáme tak hodně nejen my, ale i naše okolí. Ponuré počasí? I to nám může hodně dát.
