Už se vám stalo, že vám vaše plány překazila nějaká nemoc? Že vám bolest hlavy znemožnila udělat všechnu potřebnou práci? Je možné, že se tak jen bránilo vaše tělo. Dokáže být mnohem chytřejší, než si myslíme.
Naše tělo je úžasné. Když si představíte, jaký počet buněk se dokáže spojit a spolupracovat na tom, abyste mohli chodit, dýchat, myslet… Dokážou se mezi sebou domlouvat a zajistit, že vaše tělo dělá právě to, co od něj očekáváte. Postará se o své fungování tak, že nás to někdy až překvapí. Dokáže chránit své části, ale také je v případě potřeby obětovat.
Naše tělo je to, co se většině lidí vybaví, když řeknou „Já“. Já dělám tohle, já potřebuji toto, já se cítím takhle. Já je dokonalá souhra mnoha částí. A my se domníváme, že víme přesně, kdo tomuhle složitému systému velí. Samozřejmě jsme to my, naše myšlenky, rozhodnutí, naše vůle. Jenomže naše tělo se občas chová jako nepochopitelně vzdorovitý teenager. Když se rozhodnete pro náročný výstup do hor, skončíte s bolavou nohou v nejbližší horské chatě. Chcete celý týden pracovat až do půlnoci a ráno nějak přeslechnete budík, takže do zaměstnání dorazíte až o desáté. Máte v úmyslu zhubnout, ale té bonboniéře přece nemůžete odolat.
Kdybyste zkusili místo řízení svého těla vést nějaký velký podnik se spoustou zaměstnanců, zjistili byste asi něco podobného. Jakmile se sejde více lidí s různými zájmy, najednou je obtížné dosáhnout toho, aby se chovali podle vašich představ. Můžete dělat cokoliv – zlobit se, chválit, trestat, odměňovat… Stejně nakonec zjistíte, že spoustu věcí nemáte pod kontrolou. Některé části těla i některá oddělení firmy se nechovají podle vašich plánů. K tomu, aby se tak chovat začaly, budete muset vynakládat spoustu úsilí – a občas to ani nebude stát za to.
I moje prabába měla tělo, které bylo podobně vrtošivé. Tu se mu nechtělo v noci spát, jindy zase bolelo koleno a když už všechno vypadalo v pořádku, tak přišla alespoň rýma. Prababička své neduhy nijak moc neukazovala. Dozvídala jsem se o nich leda tak, že najednou změnila některé své zvyklosti či sbírala a užívala nějaké léčivé byliny. Nemoci brala jako spousta lidí kolem ní. Všechny ty choroby a potíže byly něco, co se jejímu tělu prostě přihodilo. A když udělá, co je potřeba, neduh může zmizet, nebo ji obtěžovat co nejméně. Ale někdy je potřeba udělat něco, co prostě udělat nemůže – tak si raději ponechá své potíže a naučí se s nimi žít.
V dnešní době je moderní slovo psychosomatika. Snaží se vycházet z toho, že naše duševní pohoda a tělesné zdraví jsou spojené. Že když si zařídíme život tak, abychom byli zcela spokojení a vyrovnaní, tak budeme naprosto zdraví. Je pravda, že psychosomatika ještě uspokojivě nevysvětlila nejrůznější epidemie nakažlivých onemocnění či chorobu, která vás potká třeba po kousnutí klíštětem. Na druhé straně však přináší hodně pravdivých a inspirativních nápadů, které nám často mohou pomoci se zlepšením našeho zdraví.
Zcela ovládnout své tělo se asi nikomu nepodaří. Můžeme doufat, že právě my jsme výjimkou, že máme své zdraví zcela pod kontrolou a díky všem možným opatřením budeme v kondici až do sta let, kdy v noci potichu zemřeme. Když se však rozhlédnete kolem sebe, asi se vám nepodaří najít člověka, který je na tom tak dobře. Každé lidské tělo je nějak nemocné či zranitelné. Na druhé straně nejspíš neexistuje člověk s tak harmonickou myslí, aby byl neustále zcela vyrovnaný a spokojený. Takže psychosomatika může mít pravdu.
Pro nás je důležité spíš to, k čemu můžeme tyhle informace využít v našem praktickém životě. I naše tělo se občas chová tak, že nás to trápí. Říkáme třeba: „Bolí mě hlava.“ To je hodně nepříjemné a brání nám to ve spoustě věcí, které jsme chtěli udělat. Může být zajímavé zamyslet se nad tím, co mohlo být příčinou oné bolesti. Samozřejmě ti lékaři, kteří neuvažují psychosomaticky, zdůvodní bolest hlavy nějakou diagnózou a popisem příznaků. A často nabídnou i léky, které bolest hlavy v danou chvíli odstraní. Jenomže neodstraní příčinu bolesti, která je v našem životě – a když nás nebude bolet hlava, začne nás bolet něco jiného. Může se stát, že skončíme s hrstí prášků a zcela bez obtíží stejně nebudeme.
Pokud zkusíme o svém těle přemýšlet psychosomaticky, můžeme si položit otázku: „K čemu by ta bolest hlavy mohla být pro mne dobrá?“ Je to převratná myšlenka. Nepříjemná bolest hlavy nám přece brání ve spoustě věcí, které jsme měli v úmyslu. Cítíme se tak mizerně, že si můžeme leda lehnout do postele. Ale možná právě to naše tělo nutně potřebovalo. Když nad tím zapřemýšlíme, bolest hlavy našemu tělu mohla posloužit právě tím, že ho zastavila v divokém poklusu a donutila nás omezit to, co bychom jinak dělali. Naše síly nejsou neomezené. Potřebujeme také odpočinek. I když si myslíme, že naším přáním je zvládnout obrovské množství úkolů, ve skutečnosti si část z nás může přát něco jiného. A když už je toho na ni moc, zastaví nás jinak.
Naše tělo je úžasné. Místo toho, aby se nechalo dohnat do sebezničujících aktivit, dokáže se jim bránit. Způsob obrany nemusí být příjemný. Signalizuje naší mysli, že potřebujeme něco, co si odpíráme. A pokouší se najít způsob, jak toho dosáhnout – navzdory našim rozumovým přáním a předsevzetím.
Možná si teď vzpomenete na obtěžující zdravotní příznak, který vás už nějakou dobu trápí. Zkuste si teď zahrát takovou hru. Představte si, že je to ve skutečnosti způsob, jak vaše tělo a mysl dosahují něčeho, co potřebují – protože neví, jak jinak by toho mohly dosáhnout. Zapřemýšlejte, co přesně by to mohlo být. A zkuste si představit, jaký by byl váš život, kdybyste si to dopřáli i bez onoho obtěžujícího příznaku. Třeba najdete odvahu vyzkoušet to. A třeba vaše obtíže skutečně postupně odejdou, když ztratí svou funkci.
Možná se k tomu neodhodláte teď hned, protože taková změna chce velkou odvahu. Nebo opravdu nepříjemné a dlouhodobé zdravotní potíže. Ale když budete mít čas a chuť, můžete vyzkoušet alespoň onu otázku: „Čeho užitečného dosahuje mé tělo tím, že mám tuhle potíž?“ Časem zjistíte, že je pro vás snazší odvážit se zapřemýšlet i o tom, jak změnit svůj život, aby ona nemoc ztratila svou dosavadní funkci. V mnoha případech pak skutečně zmizí. Vaše tělo už ji nepotřebuje.
