Nic nechtít

Už jste se setkali s návody na zaručeně spokojený život, které vám naprosto nefungovaly? A vašim známým také ne? Přitom některé z nich vypadaly velice rozumně a lákavě. Jak to? 

Všichni se snažíme žít co nejspokojeněji. A tuhle spokojenost se životem si představuje každý trochu jinak. Pro někoho by byl ideální domek se zahrádkou a spokojená rodina, jiný člověk touží spíš po úspěchu v kariéře či po co největší proslulosti, další chce mít o něco lepší dovolené či oblečení než jeho známí... Jsou i lidé, kteří sní spíš o svobodě či chtějí obětovat svůj život nějakému ideálu. I když je jich nejspíš méně.

Kdysi jsem se setkala s jednou radou, jak žít naprosto spokojený život. Kdybych se podle ní dokázala řídit, nemusela bych mít žádné starosti, byla bych bez strachu, bez smutku, bez trápení. To znělo natolik lákavě, že jsem se nad podobným životním stylem alespoň zamyslela. Jak by to mohlo jít?

Ona rada vypadala velmi jednoduše. Zněla "Nic nechtít." A toto doporučení bylo pozoruhodně rozumné. Snadno pochopíte, že pokud se nemusíte starat o získání majetku, bydlení či o dosažení nějakého cíle, vlastně vám nic nechybí a tak byste mohli být naprosto spokojení.

Jen jsem netušila, jak to vlastně udělat. Ten návod splňoval snad všechna kritéria dobré rady. Byl krátký, stručný, srozumitelný a pochopitelný. Jeho realizace by nejspíš skutečně přinesla slibovaný výsledek. Ovšem kdykoliv jsem podle něj zkoušela nějakou dobu žít, narazila jsem velmi brzy na nějakou překážku.

Snad nejdéle se mi povedlo jej naplňovat jednou, když jsem se tak rozhodla těsně před spaním - celou dobu, kdy jsem spala, jsem po ničem netoužila. Ovšem hned po probuzení se objevila spousta přání, která se musela seřadit do fronty, abych si jich vůbec mohla všimnout. A tak to šlo stále.

Zajímalo mě, jestli je na tom někdo z lidí kolem mne jinak. Hledala jsem mezi šťastnými i méně šťastnými, ale nepotkala jsem nikoho, kdo by dokázal žít podle této rady. Prakticky každý něco chtěl, většinou hned několik věcí naráz. Kdyby se objevila pohádková víla plnící přání, měla by spoustu práce.

Pomalu mi začalo docházet, že ne všechny moudré myšlenky se dají využít ve skutečném světě. I když by mohly přinést spoustu dobra a zachránit hodně lidí před trápením. Prostě na ně lidé nejsou stavění. K tomu, aby mohli žít a přežívat v tomhle světě, potřebují své touhy a přání. Na počátku života možná chtějí jen dostatek mléka a blízkost nějakého člověka. Pokud po tom nebudou prahnout, nejspíš nepřežijí. Pak se přidává spousta dalších věcí, které považujeme za nezbytné. A najednou zjistíme, že abychom mohli žít mezi ostatními lidmi, vytvořili jsme si svůj vlastní soubor přání a usilujeme o jejich dosažení.

Naše tělo je tak stavěné. I když si můžeme myslet, že ovládáme svá přání, ve skutečnosti máme vlastně jen poradní hlas. Jednotlivé části našeho těla si dokážou říci, co chtějí či potřebují ke svému fungování - a použijí k prosazení svých potřeb opravdu důrazné prostředky. Nakonec o tom, jestli budeme dlouhodobě spokojeni, nerozhodujeme přímo my, ale spousta vlivů, o nichž často vůbec nevíme.

Můžeme pak překvapeně zjistit, že vlastně vůbec nejsme tím, kdo rozhoduje o spoustě věcí v našem životě. Možná potkáte někoho, kdo je přesvědčený, že jeho vůle vládne. Pokud se rozhodne po ničem netoužit, skutečně nebude. Třeba si je dokonce jistý tím, jak dobře to zvládá. Když budete chvíli pozorovat jeho život, zjistíte, že je to jen sebeklam. Dokázal si odříci splnění několika přání, ale o to víc usiluje o naplnění těch dalších. Třeba je pro něho nejdůležitější touhou dokázat, že se umí ovládat - i když to znamená překonávat denně spoustu překážek a bojovat se sebou mnohem víc než my ostatní.

Co jsem nakonec s onou moudrou radou: "Po ničem netoužit." udělala? Líbila se mi. Inspirovala mě. Jen tak nějak nefungovala. Tak jsem si ji trochu upravila. Rozhodla jsem se, že si mohu dopřát tolik přání, kolik budu chtít. Jen s jednou podmínkou - aby mi dávala spokojenost a ne trápení. Pokud budu usilovat o naplnění svých snů tak, že mi to bude přinášet radost a pohodu, je to přece v pořádku.

Je to trochu jako když stojíte před prostřeným stolem. Některá jídla vám určitě prospějí, jiná neuškodí. Pak jsou tu ovšem další, po kterých budete mít potíže. A pokud si naberete příliš mnoho, tak vám bude špatně zcela jistě.

Tak nějak je to i s mými přáními. Nedokážu se sice řídit moudrou radou, která slibuje dosažení naprosté pohody. Snahou o opuštění všech svých snů bych se jen marně trápila. Mohu si z téhle rady ovšem vzít kousek, který dokážu přijmout. Díky němu je můj život skutečně spokojenější.