Říkat pravdu je správné. Opravdu? Někdy to tak nemusí být. Co si myslíte o lhaní? A o takzvaných milosrdných lžích?
Když jsme byli malé děti, pokoušeli se nás dospělí přesvědčit, že lhát se nemá. Jednak na to snadno přijdou a za druhé bychom tak mohli někomu ublížit. Co se týče toho prvního, měli pravdu. Lhát není jednoduché a první pokusy, které jste jako děti provedli, byly určitě snadno odhalitelné. A někdy i potrestané.
Otázkou zůstává, nakolik pravdivý byl ten druhý důvod, proč nelhat. Skutečně nepravdy přinášejí jen trápení?
V průběhu života skoro každý člověk pravdu zamlčuje či různě upravuje. Zkrátka lže. Někdy úmyslně, jindy nevědomky. Je spousta věcí, které nalháváme i sobě samým. Někdy ani netušíme, že nejsou pravdivé. A pak je tady hodně toho, co nechceme prozradit, protože máme strach.
Bojíme se spousty věcí. Pokud se ti druzí dozvědí pravdu, třeba nás potrestají. Nebo se s námi nebudou přátelit. Možná nás začnou považovat za posly špatných zpráv, kterým je třeba se vyhýbat. Nebo nás dokonce začnou nenávidět. Budou plakat. Trápit se. A to všechno kvůli naší pravdě.
Jsou dokonce i lži, které se v naší společnosti považují za povinné. Pokud třeba někdo z dospělých začne dítěti vysvětlovat, jak je to opravdu s Ježíškem či s Mikulášem, setká se s odmítavou reakcí ostatních lidí - a nejvíc obvykle rodičů onoho chlapce či holčičky. Je zvykem čekat, až děti samy dozrají do věku, kdy budou na podobné pravdy připravené. Do té doby zůstávají tajemstvím.
Podobné je to i ve světě dospělých. Je hodně otázek, na které neposkytujeme pravdivou odpověď. Někdy ani ten druhý nečeká, že mu ji nabídneme. Když se nějaká žena s nadváhou zeptá, jestli není moc tlustá, málokdo jí řekne pravdu. Obyčejně se dočká takzvané milosrdné lži.
Jak to vlastně celé funguje? Když jí odpovíte tak, jak očekává, díky nepravdivému sdělení můžete být oba vcelku klidní. Ona si nemusí tolik lámat hlavu s problematickou váhou a vy se vyhnete roli posla špatných zpráv. Navíc může být pak ve vaší společnosti spokojenější, protože si uvědomuje, že ji nebudete nutit, aby se svým problémem bojovala. A vy si ušetříte spoustu energie, kterou by vás sdělení pravdy v tomto případě stálo.
Milosrdné lži na první pohled vypadají jako zisk pro oba - pro toho, kdo lže, i pro jeho posluchače. A vlastně i pro lidi okolo, protože díky nim nedojde ke konfliktům, ke změnám, k neklidu. K čemu by tady vlastně byla pravda?
Pravda by se v podobném případě stala výzvou k proměně. Ve chvíli, kdy se dozvíme, že něco není v pořádku, musíme na to nějak zareagovat. Ať už odmítnutím pravdivého sdělení (a často i toho, kdo to řekl), nebo jeho přijetím. To znamená pokaždé nutnost vynaložit nějaké úsilí. Bude nás stát spoustu energie najít to pravé řešení.
Proto lidé někdy nemají rádi pravdu. Na naší cestě životem si dopřáváme spoustu lží, abychom nemuseli vynakládat tolik úsilí. Někdy nás však i tak pravda dohoní. Možná nám ji sdělí právě dítě, kterému vysvětlovali, že lhát se nemá. Nebo někdo z našeho okolí, kdo se odvážil nám s naší proměnou trochu pomoci. Nebude to pro něho snadné, ale nakonec by to mohlo prospět nám i jemu. Třeba se díky oné pravdě zbavíme něčeho, co nás trápilo už hodně dlouho. A náš život bude příjemnější.
Tomu obyčejně předchází spousta práce a změn. Ne každému se do nich chce. Každý z nás si občas dopřeje trochu lži, aby se jim vyhnul. Ale jednou, až budeme mít dost energie, můžeme vyslechnout i pravdu. A stát se zase o něco silnějšími.
