Rodičovská dovolená? Dny a noci vyplněné prací. Snad nikdy jí nebylo víc. Ale i s tím se dá něco udělat. Tedy pokud si nechcete nechat narůst křídla…
Vždycky jsem se snažila žít svůj život naplno. Když jsem ráno vstávala, čekala mě spousta úkolů. Na některé jsem se těšila a jiných jsem se bála. Nikdy se mi ovšem nestalo, že bych snad neměla co dělat. Pokaždé se našlo tolik činností… Musely se stavět do fronty a čekat, až na ně přijde řada.
Přesně takhle mi to vyhovovalo. Cítím se lépe, když vím, že mám před sebou tolik věcí. Snad proto jsem prakticky nikdy nezažila období, kdy bych neměla co dělat. Dělila jsem svůj čas mezi sebe a ty druhé a byla jsem spokojená.
Pak přišla takzvaná mateřská či rodičovská dovolená. Myslela jsem si, že vím, co slůvko „dovolená“ znamená. Byl to čas určený jen pro mě. Užívala jsem si ji každý rok, většinou dokonce několikrát. Obyčejně k ní patřily chvíle, kdy jsem šplhala na vysoké hory či pobíhala se stanem po lesích. Vracela jsem se vyčerpaná, hladová a nadšená.
Ovšem dovolená rodičovská je cosi jiného, jak jsem měla brzy zjistit. Nejdřív to vypadalo, že se zkrátka objeví nový zaměstnavatel - miminko. A budu mít sice velmi nepravidelnou pracovní dobu, ale také spoustu volného času. Prostě jen taková trochu jiná dovolená. Nečeká mě dřina spojená s přelézáním hor a chladná rána v lesích, ale nejspíš trocha odpočinku. Budu mít víc času na své zájmy. To vypadá lákavě.
Velmi brzy jsem poznala svůj omyl. Nejdřív jsem zjistila, že zaměstnavatel si pod nepravidelnou pracovní dobou představuje něco jiného než já. O spaní uvažoval opravdu výjimečně a když už byl vzhůru, rozhodně nesouhlasil s mými plány na trávení dovolené. Na druhé straně zbytek rodiny se domníval, že konečně nemám co dělat – a začal zkoumat, jak můj volný čas využít.
Najednou jsem zjistila, že bych potřebovala být na několika místech najednou. Současně. A dělat mnohem víc než kdy předtím. Aby toho nebylo dost, malému zaměstnavateli přibyl kolega. A pak ještě další.
Zatímco na začátku ode mě něco očekával jeden malý človíček (no a jeden velký samozřejmě také), tak najednou tu byli tři. Každý chtěl něco jiného. Pro jednoho bylo nejdůležitější dorazit včas na trénink, druhý nutně potřeboval pomoci s hledáním plyšáka a třetí bědoval, protože dostal hlad a chtěl rychle trochu mléka. Navíc se všichni shodli, že chtějí jíst, čistě se oblékat a samozřejmě mít doma uklizeno. Nějak jsem z toho všeho zmizela já.
Nejdříve jsem chvíli uvažovala o tom, že by se mi hodil další pár rukou. A také nějaká ta křídla. Díky nim by se mi povedlo být na několika místech naráz. Najednou bych splnila všechna přání své rodiny. Možná proto je andělé v pohádkách tak potřebují.
Pak mi ovšem došlo, že vůbec nejsem anděl. I když by se to všem ostatním ohromně hodilo, já jsem prostě jen normální žena. To znamená především jedno jediné – přišel čas zaměřit svou pozornost na i sebe, ne pouze na ty druhé. Péče o ostatní má spoustu výhod, ale nikdy ji nezvládnete tak, abyste se zavděčili každému. Potřebovala jsem opět spravedlivě rozdělit svůj čas mezi sebe a ostatní.
Nakonec jsem zkrátka zjistila, že způsob, jakým strávím tuhle zvláštní dovolenou, musím vzít do svých rukou. Nikdo jiný to za mě neudělá. Zůstane jen na mně, jestli a jak si ji užiju.
No a protože já bez křídel opravdu hodně věcí nedokážu, musela jsem to zařídit jinak. Naučila jsem se rozlišovat. Kolem mě je spousta úkolů, které naprosto nemusím splnit. I když mi ostatní tvrdí, že je to nutné. I když čtu občas články o dokonalých matkách, které tohle všechno zvládnou. Já prostě ne. Proč bych měla hledat jakousi panenku, když se chci konečně navečeřet? A jak moc důležité je, abych s batoletem cestovala na hřiště, pokud se na zahrádce zabaví stejně dobře? Nakolik vlastně potřebuju jít vyzvednout toho nejstaršího moderně oblečená a nalíčená?
Postupně se mi podařilo zjednodušit svůj život natolik, že v něm zbyl čas i na chvíle čtení či psaní. A na další činnosti, které mě těší. Děti brzy zjistily, že jsou věci důležité – a také ty, bez kterých se prostě musíme obejít. Objevily, co všechno dokážou udělat samy, když se maminka zrovna zabývá něčím jiným.
I tak je to ta nejhektičtější dovolená, kterou jsem kdy měla. Pořád stojí ve frontě spousta úkolů a je mi jasné, že z nich zvládnu maximálně polovinu. Ale teď už zase prožíváme každý den naplno. Všichni.
