Titulek jsem si tentokrát vypůjčila z komentáře k seznamu 1001 knih, které musíte přečíst…(http://www.listology.com/ukaunz/list/1001-books-you-must-read-you-die). Přijde mi totiž vcelku trefný. Philip Roth je v uvedeném výčtu zastoupen sedmkrát. Je to opravdu moc, nebo nikoli? Jak se to vezme…
Aktuálně jsem od autora přečetla dvě knihy – Lidská skvrna (na seznamu pod číslem 62) a Umírající zvíře (v soupisu 1001 knih… není uvedena). Obě byly zfilmovány. Umírající zvíře jsem viděla ve filmové podobě ještě před přečtením, Lidskou skvrnu zatím vůbec. Určitě je tedy co dohánět. Dílo amerického spisovatele přináší českému čtenáři v posledních letech zejména Mladá Fronta.
Na podzim letošního roku deklaroval Philip Roth konec své spisovatelské dráhy. Jeho poslední knihou má být Nemesis (2010). Tak tedy uvidíme… Často mám tendenci přečíst od autora, který mě zaujal, všechna dostupná díla. Jako příklad mohu uvést Johna Irvinga. Jeho Svět podle Garpa mě přivedl k Pravidlům moštárny, Pitné kúře, Manželství do 158 liber a dalším Irvingovým počinům. Nevím, jestli takovou úchylku také máte :-).
Po románu Umírající zvíře od P. Rotha jsem čekala stejný efekt. Jednohubku na 119 stránkách jsem labužnicky smlsla během jedné „směny“ v mé obecní knihovně. Příběh stárnoucího profesora, který po mnoha pletkách se studentkami narazí na nečekaný cit (vášeň spjatá s nebetyčnou žárlivostí) k šestadvacetileté Consuele, na první pohled nepřináší nové téma. Přesto je výjimečný. Ať již otevřeným popisem sexuality muže na prahu sedmdesátky, tak (ne)skrytým motivem jeho jednání. Tím je totiž strach ze smrti. Název knihy je odkazem k citátu W. B. Yeatse: „Lidské srdce, nemocné touhou, je připoutáno k umírajícímu zvířeti.“ Muž, který se mstí smrti souloží, ve vás zanechá hlubokou stopu, stejně jako intimita, která celou knihu provází.
S menší pauzou jsem se vrhla na Lidskou skvrnu. Rozsáhlejší román reflektuje témat daleko více, ale vztah starého muže (opět profesora) s výrazně mladší ženou je také jedním z nich. Velmi dobrá recenze je pro zájemce k nalezení zde http://www.iliteratura.cz/Clanek/18671. Vřele ji doporučuji k přečtení stejně jako samotnou knihu.
„To je z toho, že ho vychovala lidská ruka,“ řekla Faunia. „To má z toho, že se celý život motá kolem lidí, jako jsme my. Lidská skvrna,“ řekla, bez znechucení, opovržení či odsouzení.
Mám pocit, že tímto mistrovským počinem Philip Roth řekl vše, co jsem od něj jako autora chtěla slyšet (číst). Tím se vracím k úvodnímu zamyšlení v úvodu článku: „Too much Philip Roth?“ Pro mě ano, ale v spíše v kladném smyslu slova. Možná se k jeho tvorbě ještě někdy vrátím, teď jsem ho však natolik plná, že by to pravděpodobně nemělo ani smysl.
Závěrem jen malé shrnutí:
1. Never Let Me Go (Neopouštěj mě) - Kazuo Ishiguro
2. Saturday (Sobota) - Ian McEwan
3. On Beauty (O kráse) - Zadie Smith
4. Slow Man (Pomalý muž) - J. M. Coetzee
6. The Sea (Moře) - John Banville
62. The Human Stain (Lidská skvrna) - Philip Roth
Vyznačené knihy jsem přečetla (a najdete o nich příspěvek na blogu), jsem moc ráda, že jsem na ně tímto způsobem narazila. Nyní se chystám na Atlas mraků (můžete vidět také v kinech) a Zlatou horečku. Těším se… A co čtete vy?
