Jak by měla vypadat pobytová služba, ve které byste chtěli žít? Otázka, která většinu z nás nenapadne možná za celý život. Přesto je důležitá.
Ta otázka v úvodu je zároveň problém, který je v sociálních službách obecně zakořeněn. Měli by si ji totiž položit sociální pracovníci, a hlavně odpovědní vedoucí těchto služeb. A odpověď by v ideálním případě měla být kladná. No a v tom je právě ten háček. Kdyby byla odpověď většinově kladná, neměli bychom „ústavy“, ale domovy. Jenže ono běžně ještě v některých případech funguje následovně.
BUDÍČEK!
Ráno v sedm vstáváme. Jasně daná snídaně. Žádný velký výběr, houska, máslo, čaj. Dopoledne aktivity. Jasně daný oběd. Tohle nejíš? Tak to máš smůlu. Nějaké osobní aktivity? Proč by sis barvila vlasy, nebo proč by sis měl nechat narůst vousy, kdes to viděl? Proč bys nosil tu hezkou košili doma? Směrem ke klientům samozřejmě jede velká „tykačka“. V domově seniorů běžné oslovení klientky „babi“. Mně z toho běhá mráz po zádech. Chtěla bych to jinak a vím, že to jde. Je to o přístupu, o empatii, o srdcaře v sociálních službách. Je to prostě zase o lidech.
ROZUM DO HRSTI
Přeji si, abychom posbírali rozum do hrsti a podpořili lidi, kteří mohou žít ve svém vlastním prostředí doma tak dlouho, jak jen to jde.Chtěla bych, aby pokud potřebuje člověk pobytovou nebo odlehčovací službu, aby byla příjemná a důstojná. Klient má určovat, jak je oslovován. Má právo si vybrat, zda bude jíst to, co je na jídelním lístku nebo zda si jídlo objedná. Má právo jít na svůj vlastní nákup. Chtěla bych, aby byla věnována pozornost vzdělávání klientů. Jde o člověka v produktivním věku, který jen potřebuje podporu při uvedení do pracovního režimu mimo pobytovou službu. Přála bych si, aby klientův pokoj byl jeho bytem, kde má soukromí, a který si může zamknout. Dny, aby byly rozděleny na všední a víkendové. Aby prostě klienti žili život, který bude připomínat ten náš „běžný“. Pokud o sociálních službách budou rozhodovat lidé, kteří sociální služby znají nablízko, a budou je posuzovat i z pohledu „jak bych se cítila v takové službě jako klientka,“ pak opravdu věřím, že se dá nastavit důstojný systém humanizovaných sociálních služeb. Dá se nastavit systém, který bude založen na individuálním přístupu k člověku. Jde to, chce to vzdělané, empatické srdcaře. Pobytové služby nejsou a nemají být ani pionýrský tábor, ani vězení. Má to být důstojné místo k životu v menší komunitě.
A je to problematika, která by měla zajímat každého. Zítra můžete být klientem sociální služby i Vy, je to jako lusknutí prstem.
