Stačí nám jen kouzlo okamžiku?

Mám ráda Vánoce. Opravdu si jich vážím, mimo jiné jako příležitosti k zamyšlení, k bilancování.  Už mnoho let jsem o svátcích s těmi, se kterými být chci, nikoliv z povinnosti.

Dávám si pozor, abych přehnaně neuklízela, vždyť mám čisto po celý rok a také, abych se nezdevastovala nákupy a jídlem.

Ráda bych se podělila o jedno zamyšlení, možná spíše pocit, který je rok, co rok silnější. Pod stromečkem dokážeme být velmi štědří. Rozdáváme mnoho dárků nejenom pod rodinný stromeček, ale často i těm, kteří by bez nás pod stromkem neměli nic. Dokážeme se vcítit, jsme hodní, pozveme pár přátel na příjemné posezení, máme dobrý pocit, z toho, že jsme podarovali i potřebné, že jsme udělali někomu hezké Vánoce. Stačí to?

Nemělo by to stačit!

Co zmůže jednou za rok jeden dárek? Chvilka radosti, možná splněný sen, zkrátka kouzlo dané chvíle. Splnili jsme, co se očekává a jede se dál. Nemáme však přemýšlet nad kouzlem dlouhodobosti? Nemáme přemýšlet nad tím, zda se nechováme „jako lidé“ jen pro danou chvílí Štědrého dne?

Jako člověk s dlouhodobou praxí v sociálních službách to vidím možná ostřeji než „běžný“ smrtelník. Pokusím se to přiblížit na příkladu. Rozšiřujeme asistenční služby, ale neděláme nic pro zajištění prestiže povolání jako je pracovník v sociálních službách, nebo sociální pracovník. Mnoho věcí v sociální oblasti se nám nelíbí, ale málokdo hledá přirozenou a logickou cestu, jak to dlouhodobě zlepšit. V daném kouzlu okamžiku prostě vždycky jen přesně víme, co je špatně.

Ostravský šok?

Všichni, kdo problematiku této složité práce sledujeme jsme zaznamenali reportáž o selhání v ostravském domově seniorů Slunečnice. Ano, výpovědi seniorů o chování některých dnes už bývalých zaměstnanců domova jsou pro většinu lidí šokující. Významné osobnosti politického života už také v „kouzlu okamžiku“ a ve jménu dobra vytáhli oblíbenou berličku – díru v legislativě. A jsme zase u toho. Chvilkové zamyšlení a jdeme přepisovat zákony. My, co se „službou“ zabýváme každý den několik let víme, že to bude k ničemu.

Lidské selhání

Co nám vlastně ona „investigativní“ práce reportérů se skrytou kamerou přinesla? Když pominu, že bych raději uvítala oznámení orgánům činným v trestním řízení při prvním zjištěném problému (proč nešel příslušný zaměstnanec rovnou na policii?) než osm měsíců natáčení skrytou kamerou, tak jsme viděli manažerské, a hlavně lidské selhání. Díru v legislativě nevidím. Sama jako manažer nemalé organizace řeším situace většího či menšího lidského selhání čas od času také. Bývám velmi nesmlouvavá, ale také vím, co se na jednotlivých domácnostech děje a snažím se vše řešit rychle. V Ostravě vedle zaměstnanců selhal i management a asi si ponese následky. Možná ještě stihne připravit seniorům opravdu hezké Vánoce, aby se marně pokusil něco napravit kouzlem okamžiku.

Mezilidské vztahy

Dovolte ještě pár řádek zamyšlení. Stavíme si domy vedle desítek jiných cizích lidí a přijde nám to normální. Jakmile by měl však v sousedství vyrůst dům pro dvanáct osob s mentálním postižením vzbudí to pozdvižení. Zažila jsem to už mnohokrát. Je to podobné jako s Ostravou. Jsme zděšení jedním křiklavým případem, ale poměry v domovech sociálních služeb, podmínky zaměstnanců, celkové prostředí v sociální oblasti nás vlastně nezajímají. To se přeci řeší z našich daní, hlavně ať se na to nemusíme koukat z naší zahrady. Možná, když jsou ty Vánoce, tak někam pošleme ten příspěvek, koupíme pár dárků potřebným. Ať to kouzlo okamžiku za něco stojí.

Tak si tak někdy říkám, zda se celý rok nepřipravujeme právě jen na malé kouzlo okamžiku, namísto určitého lidského nastavení napořád.Lidské porozumění, pochopení jeden druhého. Nikdy nevíme. Kdy sami budeme potřebovat porozumění, pochopení. Nikdy nevíte, kdy právě vám se bude hodit podaná ruka od druhého, protože budete zcela dole, někde na dně a zcela sám nebo sama.Zamýšlejme se tedy nejenom nad kouzlem okamžiku.

Přeji vám všem příjemné svátky Vánoc, přeji vám, aby u vašeho stolu byli všichni, co mají, aby vaše dobro nebylo jen okamžikem. Vždyť silná společnost se pozná podle soudržnosti s těmi nejslabšími. Nemusí jít vždycky jenom o peníze, ale také prostě o duši, o toleranci, pochopení a porozumění. Nejlépe po celý rok.