- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Jsem už pět let ředitelkou Domova pro osoby se zdravotním postižením Sulická. Zkráceně mu říkáme Domov Sulická. Jsme ti, kteří asistují lidem s mentálním postižením v pobytové službě a snažíme se hodně o to, aby naši klienti žili co nejvíce běžným způsobem života. Nedávno jsem přednášela studentům o tom, co je to přístup zaměřený na člověka a jak je to s tím běžným způsobem žití. Najednou jsem si uvědomila, že každý máme za běžné něco jiného a každý se díváme na člověka, který žije v pobytové službě tak trochu jinak.
CHOVANEC VS KLIENT
Pokusím se vysvětlit možná mnohým nevysvětlitelné. Nakonec se mi to podařilo vysvětlit i studentům. Jdu z domova, zavřu dveře a zamknu, to je normální a běžné. Klient našeho Domova v minulosti opustil svůj pokoj, v přeneseném slova smyslu svůj byt, ani nezavřel a odešel prostě směrem k jiné činnosti. Proč by zavíral, jeho dveře neměly nikdy žádný klíč. Žádný klíč, žádné soukromí, žádná identifikace s tím, tohle je moje a tohle někoho jiného. Tedy něco jako nesoukromé soukromí.
V Domově Sulická jsme nejenom toto, ale i mnoho dalších věcí začali měnit. Odborně se tomu říká odbourávání ústavních prvků. Kdo z klientů naší služby ví, co je to klíč, umí ho použít. Má svůj klíč od svého pokoje a prostě si ho zamyká. Zavřené dveře pak znamenají chci být sám, pokud chceš za mnou zaklepej, buď řeknu dále nebo ne.
Co ráno snídáte? Já celý život nejraději jogurt a kávu, občas si dám čaj nebo džus. Takhle si mnozí lidé v pobytových službách jednoduše vybrat nemohou. Často by je to ani nenapadlo. V Domově Sulická jsme to změnili. Pokud si klient například odhlásí snídani, není problém v rámci nácviků samostatnosti dojít si s klientem koupit právě jogurt nebo něco jiného. Samozřejmě to musí být ve finančních možnostech klienta.
KÁVU NEBO ČAJ?
Pamatuji si na jednu z prvních historek, kdy jsme se klientky ráno zeptali, zda si dá kávu nebo čaj. Obrátila se na asistenta a zeptala se, co si má dát. Neuměla se rozhodnout, celý život jí někdo vedl k tomu, dnes je káva, zítra bude čaj. Snažíme se klienty podporovat v jejich vůli a v jejich rozhodování. Rozhodování o jídle nebo o tom, zda si budu zamykat je to jednodušší. Složitější je rozhodnout se, že budu pracovat, budu se snažit trénovat samostatnost v žití, tedy i v bydlení a jednou to snad i dokážu. Je toho tolik na světě, o čem každý jeden z nás musí každý den rozhodovat sám za sebe. K rozhodnutí patří i odpovědnost, i to patří k normálnímu světu. Naši klienti, kteří tohle zvládli dnes bydlí v chráněném bydlení, pracují a každým dnem naši službu potřebují méně a méně. Jezdí na prázdniny, tráví víkendy na kole, výletech nebo na vodě. Chodíme na koncerty a do divadla a sami divadlo hrajeme, máme kapelu a jsme na ní pyšní. A začalo to klíčem od pokoje a výběrem snídaně.
PŘÍJEMNÝ POBYT
Vím, že pro některé z nás jen pomyšlení, že kdokoliv žije v pobytové službě není normální. Naučila jsem se pomáhat, pochopit a doporučit cokoliv dalšího než právě pobytovou službu. Snažím se rozlišovat kdo potřebuje skutečně pomoc 24 hodin denně a kdo se bez neustálé asistence obejde. Nicméně bez pobytových služeb to z dlouhodobého pohledu nepůjde. Otázkou je, jak velké budou, jaká v nich bude podpora a pomoc, jak důstojně se umíme postarat o lidi, kteří to sami nezvládnou. Považuji za neskutečně důležité, aby nejenom v Domově Sulická byly nastavovány služby podle potřeb jednotlivce. Nikdy nesmíme připustit, aby se člověk pouze přizpůsoboval službě.
I lidé v jakékoliv pobytové službě jsou součástí společnosti, i já nebo vy se v podobné službě můžeme kdykoliv potkat jako klienti. V jaké službě bychom v případě nutnosti chtěli žít?
Další články autora |
Náměšť na Hané, okres Olomouc
3 990 000 Kč