Žijeme v dobré době. I přes neustálé společenské a politické hašteření, či problémy s „koronou“ jsme přesvědčena, že období a místo, kde žijeme lze označit za šťastné. Přesto si však někdy připadám pomalu jako ve středověku.
Patřím ke generaci, která dnešní možnosti musí považovat za téměř úžasné. Nemyslím jen technologie, ale celkové možnosti běžného života. Třeba v oblasti služeb. Zákazník a jeho přání nejsou považovány za vrtoch, ale za něco samozřejmého. Dnešní mladé generace to snad ani nemohou pochopit, ale my o něco zkušenější víme… V některých věcech, ale jako bychom se zasekli v hluboké totalitě.
PŘIJĎTE JINDY
Jen drobný příklad.„Jsme firma, která je přívětivá ke zvířátkům, pokud využijete našich služeb, vezměte svého mazlíčka bez problémů s sebou.“Výborně! Dnes už není problém, abyste si svého domácího mazlíčka vzali téměř kamkoli. U nás v Domově Sulická máme i relativně dlouhý seznam firem, které neváhají podat pomocnou ruku, darovat potřebnou věc, přispěchat se sponzorským příspěvkem.
Zkuste však i dnes přijít třeba do ordinace stomatologa s člověkem s mentálním postižením. Většinová reakce?
„Takové lidi nebereme! Dáme vám termín, kdy tady nikdo jiný nebude… Mám novou ordinaci, co když mi tu vozíkem poškrábete zeď?“ Ne, tohle není legrace a nechci se dotknout žádného konkrétního lékaře či zdravotnického zařízení. Tohle je prostě fakt. To si zažíváme při asistenci našim klientům, kteří potřebují například akutně ošetřit zub.Celkově je zdravotnictví versus mentálně postižení velké téma, o kterém se určitě ještě podrobně rozepíšu. Ale nejde jen zdravotnictví.
NESTŘÍHÁME
Rádi a často plníme našim klientům drobná, ovšem z jejich pohledu VELKÁ přání. Docela často jde třeba o narozeninovou návštěvu kadeřníka či holiče. A zase něco ze života.Přání jsme splnili a objednali se do nejmenovaného vyhlášeného pánského holičství. Ostatně přesně dle přání klienta. Snil o tom už nějaký čas.Při příchodu jsme se dozvěděli, že podobné lidi neberou. Jak podobné? No, zkrátka nevezmou člověka s mentálním postižením v běžném objednacím termínu.
„Musíte zavolat, říct o koho se jedná a my stanovíme samostatný termín, kdy tu nikdo nebude.“Vše se událo před klientem, který si velmi dobře uvědomoval, že ho na křeslo, na vytoužené křeslo neposadí, protože je prostě jiný. Čím je jiný? Žije s mentálním postižením.Možná by si příště mohli dát do reklamního sloganu, že vlasy zkrátí je lidem s určitou výší intelektu.Snažili jsme se klienta namířit na jiné holičství, ale už jsme neuspěli. Ztratil zájem a ani se mu nedivím. Odnesl si poznatek, že zákazník se rozděluje podle toho, jak vypadá, výše IQ a nikoliv podle toho, zda si chce službu řádně uhradit.
KDYŽ SE CHCE
Abych nebyla nespravedlivá musím říct, že máme i velmi dobré zkušenosti s kadeřnictvími a holičstvími. Už nás znají a poskytují své služby každému nikoliv jen těm „normálním vyvoleným.“Například jedna z našich klientek se objednala ke kadeřníkovi a byli jsme přesvědčení, že to nedopadne. Ale šlo to. Upozornili jsme jen, že specificky komunikuje. Vždy zopakuje to, co jí říkáte a pak teprve odpoví, pokud vůbec. V kadeřnictví přijali jinakost jako fakt, a ještě pro klientku nakonec sami od sebe snížili cenu na částku pro ni přijatelnou. Klientka odešla spokojená, krásná a kadeřník byl dle vlastních slov obohacen o novou zkušenost.
Bohužel jde v porovnání s jinými zkušenostmi o výjimku. Lidé s mentálním postižením zkrátka nemají vizáž domácích mazlíčků a řada lidí má zřejmě stále pocit, že je většinová společnost nechce pro jistotu ani vidět, natož sdílet prostor třeba při stříhání vlasů. Hrozně ráda bych se pletla…
