Číslo devět se obecně spojuje s konci a novými začátky. A údajně v sobě nese moudrost všech předešlých čísel. Snad se tedy dá považovat za číslo šťastné.
Po devíti letech ve službách Domova Sulická přišla výzva, která mě neskutečně oslovila. Byla jsem pověřena řízením Domova pro seniory Krč. Sociální služba, která fyzicky prakticky sousedí s Domovem Sulická.
O domovech pro seniory se často mluví jako o takových „lepších“ léčebnách dlouhodobě nemocných. To si rozhodně odmítám připustit.Mám ráda výzvy a tato je pro mě zásadní. Domovy pro seniory nelze brát jako suplující léčebny dlouhodobě nemocných. Je to degradace především samotných seniorů, ale také odborného personálu, se kterým každá sociální služba stojí a padá. Domov pro seniory má umožnit důstojný a maximálně plnohodnotný život lidem, kteří v určité fázi už potřebují vyšší dopomoc a z nejrůznějších důvodů nemohou žít doma.
I v této fázi života se prostě má žít co nejsvobodněji, co nejlépe a intenzivně. Nejde o to, někoho k něčemu nutit, ale nabídnout možnosti a ukázat, že to ještě jde! Ráda bych s kolegy vytvořila tým, který nabídne možnosti, jak trávit čas. Pomoci klientům si uvědomit, že to, co mě naplňovalo a bavilo dříve nemusí být nutně nadobro pryč. Že se ještě dají poznat nová místa, kam se dá vypravit na výlet, že si společně můžeme třeba uvařit oblíbené jídlo. Proto je pro mě velká výzva vést VITÁLNÍ domov pro seniory. Věřím, že svým nadšením nakazím i své nové kolegy, kteří jsou naprosto klíčovým partnerem.
Začnu třeba tím, že nechám posekat metrovou trávu na krásně zahradě, kam se klienti prostě nedostanou právě proto, že je tam ta metrová tráva. Co si tak něco na zahradě ugrilovat nebo tam v létě pozvat někoho s kytarou a prostě si jen tak zazpívat?
A mám ještě jednu ambici. Ukázat, že klienti domovů pro seniory mají ve společnosti své místo. A že společnost by se o ně nemusela nutně zajímat jen tehdy, kdy se veřejná služba pranýřuje v médiích za nějaký průšvih.
