Nikdo to nemá rád. Když bolí zub je prostě všechno špatně. Ale dá se to většinou rychle řešit. Jsou ovšem situace, kdy je bolavý zoubek skutečně pořádný problém.
ZUBY POHROMA H…
Když vás bolí zub, co s tím uděláte? Zřejmě zajdete co nejdříve ke stomatologovi a ten zub léčí nebo vytrhne. Ti, kteří jsou otrlí to pár dní vydrží s analgetiky nebo různými babskými radami, ale stejně do ordinace k ošetření zubu nakonec dorazí.
Jak je to s člověkem s mentálním postižením? Zatraceně složité. Za prvé ho často ho do ordinace pro jistotu nevezmou vůbec. Tím spíše, když jde o člověka s mentálním postižením, co má jako bonus určitý neklid nebo je upoután na vozík. Kočáry pro dospělé jsou ve většině běžných zubařských ordinacích zapovězeny úplně. A teď babo raď.
ŠTĚSTÍ V NEŠTĚSTÍ
Když se najde osvícený stomatolog, který nežádá mnoho doplatků a vejde se do finančních možností člověka, jde o hotové štěstí. Kdybych měla popisovat léčbu zubu u klientů „s neklidem“, bylo by to na knihu, ale o to tady teď nejde.
Součástí léčby totiž nezřídka bývá vytrhnutí zubu. A tady nastává další pořádný problém. Ovšem nikoli dentistický. Pokud totiž náš pacient v zubařském křesle není omezen soudem na svých právech, pak se rozhoduje sám chci-nechci zub vytrhnout. Pokud má ovšem opatrovníka, pak ve většině lékař vyžaduje souhlas s extrakcí zubu. A tady nastává ta pravá „zábava“.Rodinný opatrovník ve většině souhlasí a utrpení z boleti zubu je tatam.
PODÍVAT SE TOMU NA ZOUBEK
Když však je opatrovník veřejný, je to hotové martýrium. A podívat se problému natož pacientovi na zoubek není vůbec jednoduché. Vytržení zubu je zásah do integrity těla. Souhlas s vytržením zubu není život ohrožující, a žádost tedy jde k soudu. Je třeba mít rozhodnutí o souhlasu s vytržením zubu. Soudce se oprávněně diví. Možná se domnívá, že si z něj někdo dělá legraci. Zkoumá, určitou a z pohledu člověka s bolavým zubem rozhodně nikoli krátkou dobu, jestli jde o legraci nebo ne. Často takové zkoumání zabere i více než půl roku. A to už je, ruku na srdce, pořádná porce času i na analgetika, která by měla pacienta udržet alespoň trochu v bezbolestném stavu.
Z Domova Sulická podobné příklady mám přímo z praxe. Stomatolog nezakročil, nemá souhlas. Často jde ještě k tomu o extrakci v narkóze. Klient úpí bolestí i několik měsíců. A jak už jsem předestřela výše, další lékař do klienta sype analgetika, aby mu bylo lépe.
KONEC DOBRÝ…?
Přijde souhlas od soudu a klient se pro změnu dostane na „čekačku“ u lékaře, až na něho přijde řada.Myslíte si, že je to vtip? Není! Chci věřit, že se podobných případů konečně jednou ujmou příčetní politici. Upravit opatrovnictví tak, aby se prokazatelně bolavý zub mohl v civilizované zemi dostat do rukou stomatologa obratem nebo alespoň za méně než půl roku, by snad zase tak neřešitelný problém být nemusel.Nerozbolel vás z toho náhodou zub?
