Čím jsme starší, čím víc jsme toho v životě viděli, slyšeli a dokázali, tím víc toho může zmařit a zničit jediná vteřina.
Běžný rutinní den, shon, spěch, stres, fůra povinností a málo radosti. Něco mne vytrhlo. Něco abstraktního, nehmatného, co vám vleze do hlavy a chvíli to tam okusuje mozek, než přijdete na to, co to je. Houkání. Hlasité vlezlé houkání někde blízko. Za chvíli další a zase další. Pohlédnu z okna. Spousta modrých majáčků. Spousta vozů – sanitek, policie, hasičů, hasičů, hasičů. Pár metrů od okna. Na první pohled nebylo zřejmé, co se událo a já vlastně ani nechtěla vědět, co se děje. Ale běh světýlek neustával a každé projití kolem okna znamenalo uzření většího davu lidí a více aut a karambol v dopravě a já se nedokázala soustředit na běžné činnosti. Myšlenkami jsem byla jinde. Ano, nezbývá než přiznat, že se ze mne stával primitiv lačný informací, takový běžný divák večerních televizních novin na komerčních stanicích. A dřív než jsem si stihla tento rozpor v sobě samé vyřešit, žluté sanitní vozy odjely a na jejich místě na vozovce zbyla jen bílá plachta, zpod níž se silnicí rozléval potůček krve. Zpod bílé plachty čouhaly pánské boty a lačný primitiv ve mně se stáhnul do své ulity – občas je lepší nevědět.
A já zas bojovala s tím démonem, který se vám usadí v srdci a otáčí nožem v rozjitřené ráně a dlouho pak nemohu myslet na nic jiného, než že ty boty ještě před chviličkou kráčely ulicí a pán měl svůj směr a svůj cíl a své myšlenky a někde na něj někdo čekal a vlastně ještě pořád asi čeká. Nemohu myslet na nic jiného, než jen že se opět ve vteřině zcela zvrátil osud pozůstalých, ale i řidiče a jeho blízkých. Nemohu myslet na nic jiného, než jen že onen střet se týkal sice dvou lidí, ale jeho důsledky si ponese mnohem širší okruh lidských srdcí.
A zase na chviličku vše, co mě před chvílí štvalo, změnilo svou váhu a stalo se zanedbatelným. A zase jsem měla na chviličku potřebu zavolat několika lidem a říct jim, že je mám ráda. Nezavolala jsem nikomu, ale rozhodla se psát tento blog.
Lidi, prosím vás, dávejme si pozor, vteřina je strašně dlouhá doba.
