Nedávno jsme tu měli návštěvu z jiné části vlasti. Byli jsme se projít a do hovorů nám stále řvaly motorky z nedalekého Masarykova okruhu. Když návštěva zjistila, odkud vítr vane, zbystřila: „Ty jo a to je jako někde tady? A můžeme se tam jít podívat? Ty vole, vy se máte!“ a přišla smršť otázek. Zprvu jsem chtěla improvizovat, dělat chytrou, ale brzy vyšlo najevo, že jsem na Masarykově okruhu v životě nebyla (tedy jednou a to jen proto, že jsem se v přilehlých lesích zranila a na právě probíhajícím Grand Prix byl nejbližší lékař). Zato v okolních lesích, které okruh obklopují, znám každý kámen. A jak už to bývá, kdykoliv jsem narazila na některou z bran Masarykova okruhu, zařadila jsem čelem vzad, protože – nuda. A když se každoročně koná Grand Prix – čelem vzad protože – pruda.
A návštěva z toho byla paf.
A já si pak vzpomněla na své milované Prágly. Tady v Brně se tomuto etniku říká „pražáci“, ale protože kdejaký ichtyl toto používá jako nadávku, já výraz „pražáci“ nepoužívám a říkat spisovně Pražané mi nejde přes ústa, protože to je jako by nám někdo říkal Brňané, což je neslučitelné se životem, zní to jako osoba postižená brňavkou. Takže Prágli. Normální Prágli. Konáme pravidelné výměnné pobyty, kdy já jsem z jejich Hradčan, Chrámu sv. Víta či Staroměstského náměstí úplně unešená, vždycky se rozjařím dětskou radostí a oni znuděně chodí s námi a šmátrají v paměti, před kolika desítkami let viděli mé milované chrliče (čti Svatovítskou katedrálu) naposledy takto zblízka. Zatímco já padám na zadek z tamní architektury, oni se už vidí u svého Gambáče. A poté, co nás jen tak mimochodem vezmou na Karlštejn, Malou Ameriku či na Křivoklátsko, marně hledám v paměti druhou stranu mince, kterou jim toto oplatím.
Gdyž sem naposlet viděla Orlickou přehradu, chtěla sem návštěvu brněnskýho príglu úplně vypustit. Stavět ty jejich Alpy co se tyčijou nad Hradčanama vedle našeho Špilasa mě připadlo taky ňáký blbý. Duel Staromák – Svoboďák, to už mě aj hamba fackovala. Kluci si zapálili retko na hřišťu a přemýšleli sme co dál. Našu Zoologickou zahradu nemá cenu cajzlům vůbec ukazovat, voni sou fakt něgde jinde. Pak mě napadlo, že na prdel si sednou, až uvidijou našu Pálavu. Další dobrej trumf by byl Moravskej Kras a taková Telč je taky fajn. A jak tak jedem tou starou silnicou, přemýšlím, kolik mám benálu v nádrži, gde je nejbližší čerpací stanica a šmátrám rukou po kešeni, Prágli uvidijou cedulu „Autodrom“.
„Helejď, to je Masarykův vokruh véééď? Ty bláho! ZASTAV!“
