Možná si říkáte: "Už?!" A já souhlasím... Ale tak jako slaví Islanďané první letní den v dubnu, tak Vánoce u nich začínají na přelomu října a listopadu, kdy si svátky jako Halloween a Dušičky spojí v jeden veselý a strašidelný mejdan, vše již v radostném očekávání svátků největších...
Islanďané mají Vánoce moc rádi. A jak už to tak u nich bývá, nedělají si hlavu s mícháním tradic. Od roku 1000, kdy přijali oficiálně křesťanství, u nich pohanští bohové neztratili na oblíbenosti. A nejenom bohové. S nimi tu jsou nejrůznější trolové, elfové, skřítci a víly.
Na Islandu o Vánocích a adventu nesmí chybět trolí rodinka. Matka Grýla, otec Leppalúði a jejich 13 synů, „ježíšků“. Žije s nimi domací mazlíček, černá vánoční kočka. Ta je známá tím, že žere děti, které nedostanou k Vánocům nic nového na sebe. Jiná, mírnější verze říká, že nežere děti, ale pouze jejich vánoční jídlo...
Teď něco ke 13 synům. Jmenují se Stekkjarstaur, Giljagaur, Stúfur, Þvörusleikir, Pottasleikir, Askasleikir, Faldafeykir, Skyrgámur, Bjúgnakrakir, Gluggagagir, Gáttaþefur, Ketkrókur, Kertasníkir. Moc vám to asi neřekne, ale jde o to, že každý má na starost něco jiného – jeden třeba okna, druhý uzené, třetí svíčky, další hrnce... Jsou to takoví trochu zlomyslní zlobílci, ale nejsou vyloženě zlí. První z nich přichází 12. prosince a poslední 24.
Kromě toho u nich na Vánoce nechybí ani Santa Claus. Nadělují všichni společně.
Co se týče zvyků, tak jsou podobné jako třeba u nás. Zdobí se stromeček, což mi obzvlášť zde přijde hodně drsné. (Island je země, kde lesy tvoří pouze asi 1% rozlohy země a poslední desetiletí probíhá řada programů na zalesnění. Na mnoha místech stromy růst buď vůbec nemohou, nebo jsou velmi malé). Přesto se stromky prodávají jako u nás, což má na starosti zejména záchranná služba. Stejně jako prodej petard a další pyrotechniky na Silvestra. Peče se cukroví, posílají se vánoční přání.
Mezi typická vánoční jídla patří vepřový hřbet a bělokur, jako zákusek třeba mandlový puding. Není to ale žádné dogma, jí se, co komu chutná.
