(Nejen) islandské zamyšlení - aneb vzpomínka na Eyjafjallajökull

(Článek z května 2010). V posledních dnech se stále častěji zamýšlím nad různými věcmi. Ne, že bych to předtím nedělala, ale teď je to mnohem víc. Sleduji všechno možné kolem sebe a je to opravdu pestrá mozaika. Sopka, která svým popelem paralyzovala celou Evropu a nejen ji, čekání, jak na tuto erupci zareaguje sousední Katla, reakce lidí, kteří mají tendence, ať už vědomě nebo nevědomě, vinit z těchto událostí obyvatele Islandu...

První výbuch sopky Eyjafjallajökull - sedlo Fimmvörðuháls, březen 2010Foto autor

To ale není vše. Samotný Island by se dal popisovat také velmi dlouho. Ti, kterých se živel dotýká, vše sledují a jsou samozřejmě v obavách. Další část se zajímá o toto dění a bedlivě sleduje, stejně jako první skupina, co bude dál. Pak je třetí skupina, která dělá, jakoby se nic nedělo. Hlavně v Reykjavíku se moc lidí o sopku nezajímá. Vůbec si neuvědomují možné komplikace a nebezpečí, která s tím souvisejí. Má to i jakousi logiku.

Narodili se v době, kdy rostl na Islandu blahobyt a projevy přírodních živlů byly v útlumu. Neví tedy, jaké to je, když výbuch velké sopky pokryje zemi sopečným prachem, neví, jaké to je, když ledovcová záplava spláchne jejich domovy, nemají ponětí, jaké to je trpět hladem. Sice se o tom asi zlehka učili ve škole, ale 1) vzhledem k průměrné úrovni místního školství si nedělám o jejich znalostech velké iluze, 2) ani vědět není to co zažít.

Ale - nezdá se vám, že to, o čem píši, je tak trochu i o nás?! Ano, ale není to to samé, opravdu ne. Zvýšení životní úrovně u nás probíhalo relativně pomalu a nezažili jsme tedy ten šok, že bychom vylezli z hliněných chýší, zamíříli do banky a vyzbrojeni kreditní kartou nakoupili domy, auta, sněžné skůtry a kdovíco ještě. Naše průměrná životní úroveň také nebyla nikdy tak vysoká. Kromě toho už mnozí z nás vědí, jaké to je, když přijdou záplavy. Někdo jako divák, někdo na vlastní kůži.

Ale stejně máme dost společného. Nebyli jsme zvyklí, že příroda je ten element, který určuje život na zemi. Zkusme si představit, jak to asi tak je... naše zeměkoule, pro nás obrovská, ve vesmíru jen malinkatá tečka letící v prostoru. Ano, pořád někam putujeme společně s celou galaxií. To, kam se pohybujeme a kde se ve vesmíru nacházíme, bude mít jistě také nějaký vliv na vše, co se zde odehrává. Ale my to nevíme. Ale vraťme se na zem. Planeta se pořád vyvíjí.

Když jsem byla malá, naivně jsem žila v domnění, že už je vše hotovo. Omyl.  Teď už vím, že jsem se mýlila a snažím se vnímat souvislosti mezi vším. Ono totiž opravdu VŠECHNO SOUVISÍ SE VŠÍM. Pokud někdo doteď nechápal, myslím, že po odstavení letového provozu v celé Evropě díky jedné průměrné erupci sopky na Islandu pochopil.