Lidé se mě ptají, jak je to vlastně s tou islandskou revolucí. Pokusím se popsat, co se zde od roku 2008 do součastnosti dělo a děje. Rozhodla jsem se téma rozdělit do více částí, protože je poměrně obsáhlé a někdy bude třeba trochu odbočit.
Index OMX Iceland 15 1998-2009.http://is.wikipedia.org/
Pro začátek chci říct, že bohužel ne vše, co se ve světě o Islandu povídá, je pravda. Samotný pojem revoluce je silně zavádějící. Žádná revoluce tu ve skutečnosti nebyla. Přesto se zde dělo dost věcí, které jsou následováníhodné. Obzvláště nám Čechům by Islanďané v lecčem mohli jít příkladem.
Vezměme to ale postupně...
První signály blížící se krize se objevily již na počátku roku 2008, kdy dochází k zastavení hospodářského růstu a zvyšování inflace. V březnu 2008 byla nezaměstnanost pouhých 1,8 %.
Zlom nastal na podzim téhož roku, kdy téměř bez varování došlo ke kolapsu tří největších islandských bank. 29. září 2008 převzal stát třetí největší banku Glitnir, nyní Íslandskbanki, 6. října na ni byla uvalena nucená správa. V reakci na tuto událost došlo následně k propadu islandské koruny o 3 %, na 143,27 ISK za Euro. O den později, 7. října, byla zestátněna i největší banka v zemi, Landsbanki a 9. října potkalo totéž i druhou největší banku Kaupþing (kojpthing), nyní Arion banki. Všechny tři banky přitom byly ještě donedávna vlastněny státem, privatizace poslední z nich proběhla v roce 2003.
Velký podíl na tomto scénáři měl úpadek americké banky Lehman Brothers v září 2008, na kterou měl největší vazby Glitnir. Jeho pád ale destabilizoval i další dvě banky. V důsledku toho vyvstal spor Islandu s Velkou Británií a Nizozemím ohledně internetové banky Icesave, která patřila Landsbanki. Island odmítl převzít odpovědnost a vyplatit klientům v zahraničí náhrady za úspory.
Co se vlastně stalo? Proč k této situaci došlo? Jakto, že podobný osud nestihl i jiné země?
Islandské banky se dostaly do rukou nezkušených, mocichtivých jedinců, kteří díky vidině ohromného zisku prováděly transankce, o kterých by se jiným bankéřům ani nesnilo. Došlo tak k ohromné úvěrové expanzi, která byla financována krátkodobými pasivy. Občané byli pobízeni k zadlužování - pořizovali si ve velkém domy na hypotéky, drahá auta, luxusní zboží. Dluhy byly ovšem v cizí měně a po propadu islandské koruny se ocitli v dluhové pasti. Po letech splácení najednou dlužili více než na začátku.
