A zase ta islandština. Tentokrát mám vynikající důvod o ní znovu psát. Od roku 1996 totiž dne 16. listopadu Islanďané slaví den islandského jazyka. Toto datum není náhodné, 16.11. 1807 se narodil Jónas Hallgrímsson (čti Jóunas Hatlgrímsson), významný islandský básník a přírodovědec, mimo jiné spoluzakladatel vlasteneckého časopisu Fjölnir.
V tento den se konají různé kulturní a vzdělávácí akce, jako např. koncerty, přednášky a diskuse. Všechny mají společný jmenovatel – islandštinu. Ministerstvo školství, vědy a kultury doporučuje lidem, aby vyvěsili vlajky.
Tento jazyk opravdu nepatří mezi světové. My Češi jsme zvyklí, že jsme malý národ a že 10 mil. česky mluvících obyvatel není moc, ale s islandštinou dostává slovo malý poněkud jiné rozměry. Islandštinu používá asi 320 tisíc Islanďanů, žíjících na Islandu, plus malý počet jejich krajanů žijících v cizině, zejména v USA.
I přesto je ale islandština vyučována na 100 vysokých školách v 25 zemích světa, včetně České republiky. A počet příznivců stále stoupá. Před 20 lety byl hlavním důvodem pro studium tohoto jazyka zájem o historii a staroseverskou literaturu. Nyní se lidé zajímají o islandštinu hlavně kvůli hudbě zpěvačky Björk a v posledních letech také skupiny Sigurrós. Sama znám jednoho mladého Francouze, který kvůli Sigurrós opustil svou zemi a začal žít na Islandu.
Nesmím zapomenout také na 85 000 uživatelů internetového studijního programu Icelandic Online, za kterým stojí největší a nejstarší univerzita na Islandu, Háskóli Íslands v Reykjavíku. Jsem jedním z nich a je fakt, že je kvalitně zpracovaný. I když ho, abych pravdu řekla, nenavštěvuji příliš často. Tak nějak dávám přednost „živější“ islandštině z médií, komunikaci na Facebooku apod.
Učit se islandštinu není zase tak jednoduché. Náročností bych ji přirovnala k češtině. Gramatika je složitá. Skloňování má 4 pády, podstatná jména jsou jako u nás rodů mužského, ženského nebo středního. Časování je slabé a silné, všude se vyskytuje spousta výjimek, takže (podle mého názoru) je lepší se učit citem a ne memorovat nazpaměť.
Tento jazyk je také velice čistý. Islanďané nemají rádi přejímání cizích výrazů a ze všech sil se snaží tomuto procesu bránit. V poslední době se sice už používá řada cizích slov přejatých zejména z angličtiny, stejně je to ale zanedbatelné množství ve srovnání s jinými jazyky.
Islanďané svůj jazyk prostě milují a jsou na něj patřičně hrdí, jako ostatně na cokoli jiného spojeného s jejich zemí. Nutno ovšem podotknout, že ne vždy ho bezpečně ovládají. Dost často dělají velké chyby v pravopise a vysvětlit např. nějaký gramatický jev bývá nad jejich síly.
Na druhou stranu lze ale říct, že tím pádem nejsou ani hákliví na chyby, které dělají cizinci. Můžete mluvit jako „tatar“ a pokud se dostanete na tu správnou vlnu, což je hlavně o vcítění se, budou vám rozumět. Což je přinejmenším pro mě skvělé.
Tolik ode mě o dni islandského jazyka a islandštině jako takové. Když budete mít nějaké dotazy, ráda je zodpovím. Nemám však ještě převedený účet, takže do diskuse zatím nezasáhnu. Pokud by někdo chtěl rychlou odpověď, může mi napsat mail.
