Byla jsem muž a bylo to fajn!

Nikdy nezapomenu na ten pocit svobody, kdy si potřebujete odskočit a místo složitého svlékání různých vrstev si jen tak v klidu rozepnete poklopec a ve stoje zamíříte, kam se vám zlíbí. Pak trocha oklepání a hotovo.

Být mužem sebou přináší spoustu dalších výhod. Třeba v supermarketu míjíte bez jakéhokoli pocitu frustrace velké množství regálů se zbožím. Bývají napěchovány dámskými hygienickými potřebami, kosmetikou, čokoládami, blbinami pro děti, věcmi do kuchyně i na poličky.

Také se na vás nevrhají prapodivně vypadající maskoti a nevnucují vám nefunkční zázračné krémy na vrásky, či zaručeně fungující prášky na hubnutí, nenabízí vám nejnovější chuť přesnídávky či cereálií a dokonce se lehce vyhnete všem dealerům na čistící prostředky, kteří ve vás, jako v muži, vidí potencionální prase, kterému musí uklízet matka, družka, či manželka.

Když jste muž, v bance vás nemají za debila, který nerozpozná úrokovou sazbu od platební karty. V obchodě s elektronikou na vás prodavač spiklenecky mrkne, když si zákaznice před vámi dlouze vybírá a okukuje prsa jí, nikoli vám. Dokonce se vám nestane, že by se na vás v tramvaji či metru natlačil dotěrný muž, tedy pokud to není kapsář. Muž také nikdy nezažije, jaké to je, spatřit na vlastní oči mužskou chloubu, jen tak volně vlající ve větru, jelikož majitelé tohoto drobného nezpěvného ptactva zpravidla preferují ukázky výcviku svých neopeřenců zásadně před ženským publikem.

Jako muž si bez výčitek svědomí dopřejete v restauraci nikoli nadýchaný zeleninový salát, ale guláš se šesti. Z lehkostí sobě vlastní neřešíte únik vzduchu z jakéhokoli tělesného otvoru. Když se vám nechce holit, neholíte se! Třídenní strniště na tvářích z vás nedělá šmudlu, ale opravdového chlapa. Dokonce i chlupaté nohy nezpůsobují šok a pohoršení kolemjdoucích, nýbrž si jich nikdo nevšimne a pokud přeci jen ano, dělá to z vás skutečného samce, plného těch správných hormonů zaručujících radost až do rána.

Být mužem znamená, že lehce doběhnete tramvaj, či autobus, protože vás nebrzdí ani boty na vysokém podpatku, ani kabelka plná deštníků, čokolád, kapesníků, rtěnek, řasenek, bonbonů, mobilů, zápisníků, knih, intimních potřeb, náhradních ponožek a náplastí nebo snad dokonce taška s nákupem.

Být mužem má však i svá úskalí. A tím jsou ženy. V baru se to na vás přilepí, mrká to, špulí to pusu, vlní se to a chichotá se každé vaší poznámce, až by i takový Vladimír Menšík dostal mindrák, jak moc je nudný. Pak se také lehce stane, že uděláte osudovou chybu, protože té blondýnce řeknete, že vám vůbec nezáleží na tom, jestli má trošku větší zadek, nebo ne, protože vás zajímají jiné věci. Dozvíte se, že jste jiný než ostatní, protože jí necivíte do výstřihu, ale do očí a posloucháte, co říká. Poté vám vnutí svůj telefon a vy ji bláhově doprovodíte domů, aby se jí něco nestalo a ani nevíte jak, už jste u ní v bytě. A ačkoli vám celou cestu domů vypráví, jak je úžasné, že ji nechcete hned dostat do postele, tak se po krátké konverzaci zničehonic svlékne a přilepí se na vás. Vás donutí se dotknout v místech, kde ještě před deseti vteřinami měla podprsenku a svou rukou se snaží o podobný proces, který byl popsán v úvodním odstavci.

Vy ji pak z posledních sil odstrčíte a ona se rozpláče. Vy ji utěšujete a vysvětlujete, že to není její chyba, že je krásná, ale vy holt na ženy nejste… NEJSTE?! Snažíte se pochopit význam věty, která vám právě vyklouzla z úst, ale moc to nejde, jelikož se na vás snese hromada nadávek a výčitek. Dozvíte se, že jste úchyl, teplej, podvodník, lhář, dobytek, násilník a mnoho dalšího. A protože blondýně dochází slovní zásoba, dopomůže si vypláznutím jazyka a pak se rozpřáhne a PRÁSK!

Rána jak z děla. Bodejť by nebyla. Manžel v posteli máchnul ve spánku prudce rukou až mi její hřbet tvrdě přistál přímo na mém obličeji. Uraženě jsem se od něj odtáhla, teda takovéhle probuzení si mohl nechat od cesty. A ráno se bude zase lísat, jakoby se nic nestalo.

 Jo, být mužem… Nebyla to špatná zkušenost, i když jen v bláznivém snu. Ale být ženou… je prostě lepší!