Cvok

Zeptal se mě tuhle jeden cvok, kterýho si vážím pro nekonvenční názory, co prý bych si myslel o tmavý studený smradlavý vlhký jámě plný mrtvých dětí.

Chvíli jsem na něj čuměl, a pak jsem se ho zeptal, jestli necvokatí. Prej viděl válečnou fotku na internetu. Válka je mrcha, když ve jménu pravdy zabíjí - i děti. Představuju si ji jako dámu v lodičkách a ve slunečních brýlích. Vlasy má sepnutý do ohonu a na hlavě lodičku. Stojí na okraji tý jámy, kouká se přísně, mlčí.
Lidský život nemá ve válce žádnou cenu - tím spíš dětí, kteří neudrží v ruce zbraň - a vyrůstají z nich potenciální nepřátelé. "Samozřejmě je lituješ, co?" šťouchl mi ten cvok do žeber. "Každej táta i máma by je litovali, i když jsou cizí" namítl jsem. "A malý Číňani, co otročí a montujou od nevidim do nevidim mobily, abysme tady mohli plkat ty svoje nesmysly, ty nelituješ?" Přiznal jsem, že takhle jsem  o tom zatím nepřemýšlel. "Anebo pětiletý děti v Bangladéši, který vyrábějí značkový trička. Mají ruce rozežraný od barev, a v žaludku jim kručí!? Nosí se dobře, ty trička, co?! Příjemný na tělo. Víš, jak se ve Starým Římě zbavovali nepohodlných dětí? Takový ty mrzáčky a debily házeli rovnou ze skály. I když se třeba tvářili roztomile a mrkali těma očkama na svoje vrahy. Ty děti, co na celým světě otročí, nemají žádný dětství, rodiče nevidí, anebo jen tehdy, když je prodávají, dřou, by možná dali přednost skále - a bylo by jim jedno, že skončí v nějaký tý špinavý díře vykopaný narychlo v zemi. Říkáme si civilizace, ale přitom děláme, že tohle všechno nevidíme. Nechceme vidět. Jíme maso, ale nechceme vidět zabíjení - vždyť ty kravičky a prasátka, a kuřátka jsou tak roztomiloučký. Můžu si je pohladit? Jo, ale pospěš si, za chvíli je odvezou na jatka. Nejdřív je omráčíme - snad - pak je necháme zaživa vykrvácet, a pak konečně zabijeme! Krása, co? Ne, nemluvím o těch dětech co nikdy nevidí svoje rodiče. I když, kdo ví." Stál jsem tam a zíral na jeho monolog. Měl bych se stydět, že používám mobil - a nosím značkový tričko? "Mám to začít bojkotovat?" "No to bys tomu dal. Zabásli by tě, protože se odlišuješ! Odlišovat se je nebezpečný." 
A tak dělám, že o žádný jámě plný mrtvejch dětí nevím. Je krásný bejt civilizovanej. Ale radši bych byl tím cvokem - může si říkat co chce, a nikdo ho nebere vážně. Nikdo ho netrestá, nikdo ho neposlouchá. Proto je nám s těma hlavama v písku tak krásně blaze. Král je mrtev - ať žije král! 
Ve jménu spolku, který si říká Civilizace, stojíme na okraji tý jámy, a nemáme odvahu se podívat dovnitř. Bojíme se, abysme mezi těmi chudáky drobečky tam dole nespatřili sami sebe!