Žena a muž jsou spojeni jako luna a slunce a odděleni jako voda a oheň. Muž a žena jsou spojeni jako nebe a hora a odděleni jako vzduch a zem. Žena a muž jsou spojeni jako duše a duch a odděleni jako noc a den. Muž a žena spojeni slyší tichou hudbu srdce a těla tancují bok po boku životem.
Naše civilizace úplně nesprávně chápe univerzální zákonitosti života. Stydíme se za přirozenost nahého těla, které nás pohoršuje a uráží a snažíme se ho změnit, namísto změny duše. Považujeme utrpení, bolest a smrt za špatné - což odmítáme a bojíme se, namísto přijetí a odvahy. Litujeme ty, co odcházejí na druhý břeh a přejeme soustrast těm, co zůstali, bez soucitu a poděkování. Učíme se zpaměti nesmysly, abychom je později nepotřebovali. Máme dojem, že nejsme odpovědní za to, co si navzájem děláme, a co se na zemi děje. Jsme lhostejní k pravdě a nespravedlnosti, přitom toužíme po sladkých lžích a hmotném úspěchu. Dřeme se za almužnou do úmoru, abychom se probudili jako otroci mamonu. Divíme se válkám ve světě, ale přitom bojujeme sami se sebou, proti někomu nebo za něco, a to každý den. Odmítáme, co se nám nehodí do krámu a odsuzujeme se navzájem za to, co však děláme uvnitř sami sobě. Dříve jsme bičovali a křižovali, dnes rovnou umlčujeme a odstraňujeme proroky, Syny a Dcery poslané od Boha. Kritizujeme Boha Stvořitele, že stvořil svět, kde je vše duální a pomíjivé, aniž chápeme smysl a hloubku jeho stvoření a svobodné vůle. Stěžujeme si, že hmota i příroda je plná paradoxů a protikladů, jež jsou ve vzájemném napětí a boji. Ale přitom celou dobu sami z vlastní vůle živíme tento rozpor, odmítáme ho a zaséváme semeno války - zatímco toužíme po míru a spokojenosti. Zapomněli jsme totiž na moudrost pokory, poznání pravdy a lásku k Bohu, pro kterou jsme si přišli do školy dnešního života.
Společnost během tisíciletí téměř vymýtila pravou ženu-Bohyni ze srdcí našich žen. Po léta středověkého pronásledování a útlaku se podařilo patriarchátu vykořenit postvátnost ženského principu z kolektivního vědomí. Z Rohatého Boha našich předků jsme učinili ďábla a z kněžek prastaré Bohyně Matky služebnice černé magie. Dokonce si nadáváme posvátnými kategoriemi ženského pohlaví. Znesvětili jsme posvátnou linii ženství na všech úrovních našeho života a dodnes znesvěcujeme Přírodu, která je matkou nás všech. Ačkoliv skutečné božství pravé ženy upadlo do letargie a hlubokého spánku zapomnění, neustále znovu a znovu pošlapáváme nespoutanou svobodu ženy a uzavíráme její božskost do pouhé konzervy fyzického těla, a to vše ze strachu, že se jednou božské ženství probudí a opět převezme vládu nad mužem. Snažíme se ženu ovládnout a spoutat silou, tak moc se bojíme její tvořivé moci, že z ní děláme jen prázdnou nádobu, bezduchou schánku, která je pouhou okrasou, služebnicí a následovnicí muže. Tolik ponižujeme ženu na chabý odraz ženy se zlomkem skvělosti a potenciálu, jež v ní dřímá. Toto potlačení ženského principu však má pro naši společnost zřejmé a očividné katastrofální důsledky.
Naštěstí pravá žena se stále ještě může opět probudit. Na obzoru jsou již první vlaštovky božských žen, které zvěstují jaro Bohyně a čekají na pravé muže. Jsou citlivé, silné a jemné. Jsou to ženy, které dokáží muže povznést. Ženy, které mohou otevřít pravému muži srdce, aby spatřil Boha. Ženy, které v temnotě svého lůna dokáží přijmout a transformovat světlo pravého muže, aby ho znovu obrodily a přivedly zpět k jeho Bohyni. Ženy, které mohou utěšit a vyléčit zraněné a vystrašené ditě v srdci muže.
A takových žen je dnes nejvíce potřeba, aby muži pomohly smířit se, přestat bojovat uvnitř i vně a dojít harmonie, spokojenosti a klidu v náručí své ženy-milenky, ženy-matky a ženy-Bohyně.
Dnešní moderní doba má velmi málo pravých mužských vzorů. Po opravdových gentlemanech jako by se slehla zem. Naopak jsou v kurzu drsní mužové, kteří mají dost ostré lokty, střídají ženy jako ponožky a jdou si tvrdě za svým. Muži netuší, co si počít se svým ješitným egem. Těžce nesou vzestup emancipovaných a pracující žen, které jim berou roli živitele. Trpí, protože domnělé patriarchální jistoty jejich otců jsou dnes v troskách.
Rohatý Bůh Lovec a válečník v jejich nitru byl technokratickou společností vytěsněn do oblasti povolání, sportu a zábavy. A tak loví úspěchy nejčastěji v podobě dobře placené práce, krásné ženy nebo pomíjivé slávy. Bojují sami se sebou i s okolím, aby získali uznání. Kariéra a dostatek peněz na zajištění rodiny však bere mužům příliš mnoho času. Nevěnují se řádně své ženě, jak by měli a výchova dětí i chod domácnosti tak velkou měrou spočívá na bedrech žen. Muži tím však přicházejí o první slova, kroky a úspěchy svých dětí. Rodinné štěstí se tak pomalu ale jistě rozplývá jak pára nad hrncem a vztah se ženou i dětmi jim protéká mezi prsty. Děti doma postrádají otcovský vzor a otcové zase ztrácejí přímý kontakt se svou rodinou.
Mnozí se až po letech, kdy vše obětují kariéře, probudí vedle ztrhané ženy, která se jim odcizila, a dětí, které vyrostly, aniž by skutečně poznaly svého otce. Muži jsou tak pouhými kopiemi skutečných božských mužů, stejně jako ženy se staly pouhými stíny pradávných Bohyň. Namísto nacházení své role pravého muže se degradují na živitele rodin, chovné býky a gladiátory žijící pro potlesk zaplněné arény. Odcizili se svému božskému mužství natolik, že ani nevědí, co dělá muže skutečným mužem.
Bohudík ještě existují muži, kteří se snaží skloubit práci s rodinou tak, aby neupřednostnili peníze před ženou a dětmi. Bohudík jsou mezi námi klidní, vyrovnaní, moudří a silní mužové, kteří pochopili, že muž není jen lovcem a samcem, ale hlavně ochráncem a partnerem své Bohyně. Muži, kteří poznali, že spokojenost ženy nelze uplatit zlatem tohoto světa. Muži, kteří vědí, že žena je šťastná jen tehdy, když má ve svém muži oporu. Muži, kteří jsou pokojnými bojovníky a skutečnou hlavou své rodiny. Moudrou hlavou, kterou jen žena-Bohyně, která je krkem, dovede otočit správným směrem. Tím směrem, který znásobí mužovu energii a učiní ho mnohem silnějším, mužnějším a harmoničtějším. Tou cestou duše, kterou oba kráčí ruku v ruce, aby rostli stejným směrem. Teprve pak jde muž a žena životem bok po boku jako moudrý Bůh a laskavá Bohyně.
