Odpovídám za svůj život. Učím se spokojenosti. Vnímám radost. Přijímám své viny a chyby. Učím se odpuštění. Vnímám sílu. Uvědomuji si možnosti. Učím se zkušenosti. Vnímám moc. Otevírám své srdce. Učím se milovat. Vnímám lásku. Vyjadřuji své bytí. Učím se změně. Vnímám svobodu. Poznávám sebe. Učím se moudrosti. Vnímám pravdu. Prožívám božské já. Učím se jednotě. Vnímám Boha.
Ego je naším učitelem již od počátku. Učí nás spokojenosti, odpuštění, zkušenosti, lásce, svobodě, pravdě a božství, které je všudypřítomné, všemocné, všemilující a vševědoucí. První, kdo přijal ego byl krásný a zářící Syn Jitra, ale historie ho zná pod jinými jmény (např. Světlonoš tj. Lucifer nebo úplně nesprávně Satan). On jako jediný z archandělů na sebe vzal ten úkol, protože byl nejmocnější a prvorozený Syn Otce. Z Lásky k Otci se vzdal všelásky a přijal sebelásku, aby mohl sloužit jako Strážce světa projeveného a stal se vládcem hmoty. On střeží tu hranici neprojeveného světa, aby žádná duše, která ještě není připravena vzdát se sebe a hmoty, nemohla projít k Otci. Taková duše, která by i s nepatrným osobním záměrem nebo nezpracovanou negativní vlastností zkusila projít, se chytne do pasti vlastního ega a padne zpět do hmoty, kde ještě jednou v těle zakusí tu část sebe, která ještě dostatečně neodžila sebelásku. Vládce hmoty a ega nás v takovém životě pokouší a zkouší, dostáváme zpravidla i tvrdé lekce, abychom se poučili a zdárně prošli školou ega. Teprve pak poznáme Boha Otce i Jeho moc ve všem, máme pokoru před moudrostí Prozřetelnosti a můžeme prožít Její všelásku.
Pokud se domníváme, že vyloučení negativních emocí z našeho života je cestou ke spokojenosti, pak vůbec nechápeme, z čeho tyto negativní emoce pramení. Duše nám prostřednictvím emocí předává cenné informace o své vnitřní kvalitě, ukazuje, která část osobnosti potřebuje pozornost našeho vědomí. Jenže my se místo toho snažíme je vytěsnit do nevědomí, a tak odstraňujeme důsledky a ignorujeme příčiny emocí, kterými jsou vždy naše potlačené a negativní charakterové vlastnosti. Pokud vytěsňujeme kromě negativních vlastností i emoce, potom stín (naše nevědomá a potlačená složka osobnosti) získává mocnou zbraň, která se nám může stát osudnou, protože negativní emoce vážou velké množství energie. A tato energie nám najednou chybí. Takže kvůli tomu, že vytěsníme např. nenávist, nejsme schopni skutečné lásky. Učme se proto přijímat a vyvažovat negativní emoce protiklady. Zkusme naslouchat našim emocím a hledejme jejich skutečné příčiny, namísto odstraňování důsledků. Přijímejme je do vědomí, abychom je vyrovnali protikladem do stavu nula a pochopili, jaké vlastnosti jsou jejich kořenem. Teprve pak přijímáme vše, co se v nás děje, aniž bychom se dopouštěli rozpolcení osobnosti na vědomou a nevědomou část.
Dokud hledáme vinu v okolí a obviňujeme rodiče, partnery a přátele, místo abychom přijali odpovědnost za svá rozhodnutí a vinu za svou nevyrovnanost, jdeme cestou potlačení a vytěsnění nechtěných prvků osobnosti - tedy vytváříme na nevědomé úrovni stín, který dělá pravý opak toho, co chceme vědomě. Stín je složen z nepřijatých negativních vlastností a s každým dalším potlačením sílí. Vědomým i podvědomým obviňováním okolí pak vtiskujeme stinné prvky vlastní subjektivity do lidí a situací, které nám potlačenou část osobnosti připomínají. S každým vytěsněním přitom stín získává ještě větší moc, až začneme bojovat s těmi, do nichž jsme vyprojektovali nepřijaté části osobnosti. A protože nevědomí je mocnější, nemůžeme nad stínem vědomě zvítězit. Naopak, s každým bojem prohráváme vlastní životní sílu, zatímco vliv stínu roste a protivníků, kteří nám zrcadlí naše odmítnuté chyby, stále přibývá. Nakonec stín zpravidla získává úplnou kontrolu nad naším životem - což končívá neslavně. Proto si uvědomujme, co potlačujeme, přijímejme, co odmítáme a vyrovnávejme protiklady, co vytěsňujeme. Jedině tak zůstane naše duše v jednom kuse a my si ve snaze zbavit se vědomě strasti nevytvoříme z vlastností potlačených do nevědomí mocného nepřítele, který by nám jednou v podobě strážce prahu zatarasil cestu k Jednotě Lásky. Nepřítele, jehož bychom pak museli složitě a zdlouhavě přijímat zpět a vyrovnávat protikladnými vlastnostmi, k nimž však bude v té době obtížné se přes vliv stínu dopracovat.
