Miluje-li člověk život, dovede ho chránit. Miluje-li člověk moudrost, může jí projevit. Miluje-li člověk harmonii, dokáže jí nastolit.
Síla, kterou nevede inteligence, není mocí, ale nemocí.
Síla, kterou vede inteligence, je mocná a zdravá.
Moc, kterou nevede láska, není mohoucí, ale bezmocí.
Moc, kterou vede láska, je všemohoucí a pravá.
Touha je jako dvousečná zbraň, kdo s ní zachází, ten s ní také schází.
Chtíč je jako dvoupólový náboj, koho ovládne, ten se stane jeho otrokem.
Boží Láska je jako sjednocená energie, kdo jí vyzařuje, ten je šťasten sám od sebe.
Jediné políbení, zmůže víc, než tisíce slov.
Jediné objetí, zmůže víc, než tisíce gest.
Jediná mysl plná lásky, zmůže víc, než tisíce myšlenek.
Když mraky se stahují a vítr skučí,
když strach srdce Ti bolestí svírá,
když chaos Tvých myšlenek v Tvé mysli hlučí,
když rozum a cit Tvou duši soubojem sdírá,
věř, že jednou všechny bouře skončí,
věř, že změna a odvaha v srdci se skrývá,
věř, že ticho Univerza myšlenky v Trojjedinou sloučí,
věř, že citu i rozumu ke spokojenosti jen smíření zbývá.
Tělo je posvátný chrám,
co ze živlů stvořený máš.
Duše zas vnitřní drahokam,
v jehož odlesku se poznáváš.
A Duch Tvůj?
To je posvátný oltář vědomí,
tak naplň kalich citu soucitem,
a pozdvihni hůl vůle s odvahou,
neb meč rozumu rozděluje, aby spojoval.
Kdo vidí srdcem, může jasně vidět.
Kdo slyší srdcem, může krásně slyšet.
Kdo cítí srdcem, může správně cítit.
Kdo rozumí srdcem, může skvěle rozumět.
Kdo otevírá srdce, může srdcem milovat.
Přání se hned plní
a zázrak se děje,
když se člověk mění
a v srdci se směje.
Velká bolest před změnou vždy přichází,
větší tma je před úsvitem.
Největší duše z utrpení pochází,
i málo lásky může hojit s citem.
I menší hvězdy ve tmě jasně září,
i nejmenší z duší může dojít spasení.
Kdo řeší druhé a chce zachraňovat svět,
ať řeší nejdříve sebe a spasí i svou duši.
Kdo miluje druhé a chce chránit bližní,
ať dává lásku i sobě a chrání i své srdce.
Velké bude malé,
malé bude velké,
a Život je věčný zrozenec.
Prázdné bude plné,
plné bude prázdné,
a Láska je věčný milenec.
První bude poslední,
poslední bude první,
a Pravda je věčný osvícenec.
Naplněné chtění rádo přechází v nechtění,
a přílišná přitažlivost ráda přechází v odpor.
Ukojená touha ráda přechází v netoužení,
jen Božská Láska nemá protiklad či zápor.
Hloupí reagují ve strachu.
Chytří reagují bez radosti.
Moudří jednají s láskou.
Když je noc v životě nejtemnější,
čekej úsvit brzy i den nejjasnější.
Život jak čas plyne a běží,
nebyl, není a nebude náš.
Žij ho, neb na Tobě záleží,
co s ním teď a tady uděláš.
Zda v srdci strach Ti leží,
nebo lásku lidem rozdáváš.
Jak miluješ sebe, tak miluješ své bližní.
Jak podmiňuješ sebe, tak tím srdce žízní.
Vše, co ve svém srdci potkáváš,
jako v zrcadle kolem poznáváš.
Co zaseješ, to sklidíš.
Co uděláš, to žiješ.
Co zaléváš, to roste.
Co miluješ, to kvete.
Volíš-li myslí z touhy, živíš závislost a otroctví osudu.
Konáš-li rozumem ze srdce, tvoříš radost a svobodu.
Hledáš-li lásku a štěstí mimo sebe, hledáš nenávist a neštěstí v sobě.
Nacházíš-li lásku a štěstí v sobě, nacházíš lásku a štěstí v bližních.
Za jasného dne stačí otevřít oči, abychom viděli na cestu.
Za temné noci jdeme správně jen s otevřeným srdcem.
V temnotě spočívá naše světlo.
Ve slabosti se skrývá naše síla.
V nezkušenosti spí naše zkušenost.
V neznalosti tkví naše poznání.
A v bezmoci dlí naše moc.
Dívejte se i tam, kde byste nehledali.
Mluvte i o tom, co promlčet jste chtěli.
Konejte i tak, jak nechtělo se Vám vykonat.
Vzdejte se i toho, čeho nechtěli jste se vzdát.
Milujte i tolik, kolik nechtělo se Vám milovat.
A poznáte i to, proč nechtělo se Vám poznat.
Myslete tak, abyste mohli mluvit.
Mluvte tak, abyste mohli konat.
Konejte tak, abyste mohli žít.
Žijte tak, abyste mohli milovat.
Buďte tím, čím chcete být.
Sněte, o čem snít dokážete.
Čiňte to, co chcete dále žít.
Milujte, jak nejlépe dovedete.
Vidíte to, o čem se domníváte, že můžete vidět.
Slyšíte to, o čem víte, že můžete slyšet.
Cítíte to, o čem si myslíte, že můžete cítit.
Uvědomujete si to, čemu věříte, že si můžete uvědomit.
Milujete to, co Vám otevírá srdce, že můžete milovat.
Pozorujte,
aby jste život viděli.
Poslouchejte,
aby jste život slyšeli.
Vnímejte,
aby jste život cítili.
Milujte,
aby jste život užili.
Staré vztahové vzorce, které v sobě nesou podmínky a podobají se spíše obchodní dohodě, kdy je vědomí partnerů zaměřeno do budoucnosti (budu tě milovat, když budeš...); obracejí se v prach.
Nové vztahové vzorce, které jsou bez podmínek a připomínají harmonické souznění, kdy je vědomí partnerů zaměřeno na přítomnost (miluji tě, protože jsi...); vracejí se ke světlu.
Vše vzniklo spojením protikladů a ve hmotě je touto tvůrčí silou sexualita. Na úrovni minerálů to není tak zřejmé jako na úrovni rostlin a zvířat, ale z působení této mocné energie povstal veškerý hrubohmotný život. Nemáme jinou energii, nedisponujeme jinou silou, než tou sexuální. Veškerá lidská činnost je tedy projevem sexuality anebo její sublimace. Přijměte vlastní sexualitu jako tvůrčí energii, která vám byla dána a zacházejte s ní s nejvyšší úctou, láskou a rozumem.
Spokojený je ten, kdo pochopil, že smyslem života není ztotožňovat se s myšlenkami a pocity. Smyslem života je pokorně přijímat vše, co přichází, jako důsledky toho, co jsme vyslali v minulosti. Smyslem života je život v pokorném vědomí tady a teď.
Jakmile máme pocit, že jsme na sobě něco vyřešili a vyrovnali, znamená to, že naše práce na sobě teprve začíná. Pokud usínáme na vavřínu vítězství a plácáme se vydatně po ramenou, tak si zaděláváme na další problém. Práce na sobě je neustálý proces, který nekončí ani smrtí, protože smrt je jen další cesta, kterou musíme jít, abychom mohli znovu pracovat na tom, co jsme v tomto životě nestihli dokončit. Každý den je příležitost k rovnání se. A každé vyrovnání nám velmi usnadňuje život, neboť situace, které potřebujeme, přichází najednou sami od sebe. Pak život plyne jako řeka, aniž bychom museli překonávat nějaké překážky, neboť všechny překážky jsme si vytvořili sami uvnitř naší bytosti.
Kdybych pěstoval ve stejných podmínkách dvě identické rostliny, přičemž o jednu bych se staral s láskou, odvahou a radostí a o druhou bych pečoval v nenávisti, strachu a smutku, tak první z rostlin by vyrostla a zesílila v krásný strom, jehož stín by každý rád vyhledal, zatímco ta druhá by zchřadla a zplesnivěla dřív, než by stačila dozrát. Vztah k rostlině, zvířeti nebo člověku - princip i výsledek je pořád stejný.
Vše je úžasné, když se dívám na svět očima vnitřního dítěte.
Vše je pomíjivé, když se dívám na svět očima vnitřního starce.
Vše je výzva, když se dívám na svět očima vnitřního bojovníka.
Vše je láska, když se dívám na svět očima vnitřní ženy.
Vše je vývoj, když se dívám na svět očima vnitřního muže.
Vše je poznání, když se dívám na svět očima vnitřního učitele.
Vše je Jedno, když se dívám na svět očima vnitřního Já.
