Většina lidí v sobě živí nějaký osobní rozpor, kdy je nějaká část já v přímém protikladu k jiné části osobnosti. Takové vnitřně opoziční napětí způsobuje nejdříve efekt houpačky, kdy člověk koexistuje ode zdi ke zdi v rámci tohoto vnitřního sporu. Pak, jestliže se člověk houpe dostatečně dlouho, může vzniknout vnitřní souboj, který zákonitě plýtvá energií, jež potom chybí jinde a v jiných oblastech života.
Avšak osobnost si je tohoto sporu vědoma; vidí a může obě rozdílné části svého já sloučit v Jedinou bytost a ukončit vnitřní boj a nahlížení na tutéž věc ze dvou rozdílných stran téže pomyslné mince. Pokud si člověk uvědomí, že když se naučí mít stejně rád obě části svého zdánlivě rozděleného já a spřátelí si je, že rázem začnou táhnout za jeden provaz, místo aby se o něj přetahovaly, pak se boj usmíří; „já“ se sloučí v Jednotě s Láskou a nalezne mocný zdroj, který dokáže v životě hotové zázraky. Skrze Lásku k sobě a sloučení svých vlastních protikladů dosáhne každý Celistvosti a Spokojenosti, kterou tak dlouho mnozí tací hledají kolem sebe, domnívaje se, že snad mohou nalézt spokojenost a svou druhou polovinu v něčem nebo někom mimo sebe.
Mnoho lidí nežije opravdově svůj život tady a teď. Příliš se upínají k budoucnosti nebo vracejí k minulosti, jen aby nemuseli čelit přítomnosti, která je v tolika směrech převyšuje. Nevědí, že čas je jen výplodem jejich mysli. Ve skutečnosti tu není žádná minulost, které bychom se mohli dočkat, ani žádná budoucnost, kterou bychom mohli dostihnout. Existuje pouze přítomnost - ono veliké a všudypřítomné Teď. Cokoliv cítíme nebo činíme, prožíváme pouze Teď. Nenechejte se tedy zlákat hlasem ega, že snad na něco máte dost času nebo že ho naopak na něco jiného nemáte. Nenechejte si namluvit od jeho nohsleda mysli, že můžete dosáhnout Celistvosti a Spokojenosti v jiném než přítomném okamžiku. Prostě žijte přítomností, protože to jediné Vás může dovést k Harmonii. Pak pochopíte, že máte vše, co potřebujete i vše po čem toužíte, neustále přítomné tady a teď.
Abychom mohli zažívat skutečnou přítomnost každého okamžiku, je vhodné naučit se vědomě dýchat - což znamená vnímat a uvědomovat si dech ve všech jeho fázích od začátku až do konce každého cyklu. Nestačí, že si mysl všimne a řekne: "vždyť dýchám". Prožijte alespoň jeden celý nádech a výdech denně. Dva nebo tři denně jsou lepší! Čtyři neb pět, šest a sedm nádechů a výdechů denně - to je skvělé! Pokud své vědomí celou vůlí upřete na prožívání nádechu a výdechu, pak se Vám postupně podaří otevřít nový prostor ve Vašem Životě. Vstoupíte na místo, kde není mysli, která má potřebu vše komentovat, ani emocí, se sklonem vše zabarvovat, ani ega, s tendencí si na vše ztěžovat, ale zbude pouze vědomí Vašeho dechu, které prožívá sebe samo jako jediný, vše zahrnující a milující Život. A na tomto místě (to je v sobě) se budete konečně cítit Jednotní, jako byste po dlouhé pouti dorazili "domů" k vytoužené polovičce své duše. Započnete vnímat vlastní dech jako neustálý cyklus, který udržuje ducha i duši v těle a pochopíte, že každodenním vědomým dýcháním můžete prožít nejenom více Radosti ze Života, ale také Soucit ke všem bytostem, Lásku bez podmínek, Pravdu bez příkras, Milost Boží i Jeho Moudrost a Krásu Jednoty se všemi bytostmi.
