To nejlepší z pivního roku 2012

Protože mi není cizí pivní turistika a ochutnávání zboží z minipivovarů, chtěl bych prostřednictvím tohoto článku vyzdvihnout několik specialit, které mi loni padly do oka, a třeba tak i případnému čtenáři doporučit nějaké to příjemné podráždění chuťových buněk.

zdroj: Půllitr.cz

Co se týče míst, kudy se pohybuju, nedá se říct, že by se jednalo o nějaké pivní ráje, pokud ale víte, kam zajít, dokáže si člověk pochutnat. V Ostravě je asi nejznámějším podnikem Hobit Tolkien’s Pub, kde majitel ve sklepě vaří Qásek – polotmavou 13, světlou 12, polotmavou a tmavou 11 a 10 Kunětického hejkala, vše samozřejmě kvasnicové, nefiltrované a nepasterizované. Občas přijde Qásek s nějakým tím příležitostným speciálem. V prosinci mi od něj zachutnal tmavý ořechový Black Dog. Událostí pro každého milovníka piva pak bylo otevření pivotéky nad Hobitem, kde nabízejí celkem široký sortiment piva z Belgie, Německa, britských ostrovů a Česka.

V červenci jsem (rovněž v Ostravě) objevil zámek v Zábřehu, kde si stejně jako u Hobita vaří své pivo – Pikarda. Pikard se vyrábí jako tmavá a světlá 11, ke kterým připojují krátkodobě vařené speciály. V červenci to byl výrazně aromatický American Red Ale a ke konci roku zvláštní čokoládo-medová 12.

V Karviné, kde bydlím, je výběr podstatně horší, protože prakticky veškeré hospody čepují zprofanovaný Radegast Premium. Restaurace Oáza nicméně začala na doporučení některých hostů nabízet zboží z minipivovarů. Jako první to byl Skřečoňský žabák z Bohumína, konkrétně postupně světlá 11, polotmavá 13, 21 porter a medová 15. Prozatím to není moc, ale doufám, že ochutnávky minipivovarů budou v Oáze pokračovat a že se tím aspoň trochu zvedne pivní kultura ve městě.

Při svých občasných návštěvách Prahy nevynechám příležitost, abych zašel do pivnice Zlý časy v Nuslích, kde bývá běžně na čepu přes dvacet piv a další desítky značek můžete ochutnat v lahvích. Letos mě v Časech zaujala tmavá 15 Rambousek, speciál 17 s příznačným názvem Zabiják z Nuslí a úžasný Indian Black Ale Černá raketa od Matušky, který svá piva prodává dráž, ale rozhodně stojí za to.

Loni v létě jsem taky uskutečnil svou první návštěvu pivovaru – byl jím Uherský Brod, dříve Janáček. Pivo z Uherského Brodu je v rámci běžně dostupné produkce docela slušné, pro člověka, který je ale zmlsaný speciály a minipivovary, spíš spadá do kategorie „moc obyčejné“ (a polotmavý Kounic je opravdu nemastný-neslaný). Návštěvu u Janáčka jsem nicméně ocenil, protože jsem měl možnost konečně vidět výrobu piva na vlastní oči.

V Brně mě pak potěšila pivnice Pegas, kde vaří stejnojmenné pivo a kde je čepují do sklenic s pro nás nezvyklým objemem 0,6 litru. Pokud budete mít cestu do Brna, určitě k Pegasovi „na jedno“ zaskočte. Co se týče rumunského piva, které jsem měl možnost během dovolené v Transylvánii zkusit, doporučuju se mu obloukem vyhnout, pokud si chcete opravdu pochutnat – jedná se vesměs o druh tekutiny, pro kterou se vžilo poměrně nefér označení „europivo“.

Z dalších piv, ať už točených nebo lahvových, mi loni zachutnaly následující značky: Excelent z Rýmařova, Radniční Bière de garde, pšeničný Cross The World z Vyškova, Paulaner, Holsten, Mahr’s Bräu a Aecht Schlenkerla, 14stupňový Ox od Bernarda, úžasný černý IPA Black Hawk od Nomáda, hořký AM Lager od Kocoura a aromatický Kníže z Bohemia Regentu s výraznou nasládle ovocnou vůní. Každé z těchto piv můžu doporučit.