Rumunská diakritika: příběh bolesti a naděje

Snad žádný evropský jazyk neprošel za posledních dvě stě let tak dramatickým vývojem jako rumunština. Od její re-latinizace v průběhu 19. století a přechodu z cyrilice na latinku, přes několik reforem během 20. století až po dnešní rozpačitou péči o standardy se v rámci Evropy jedná doslova o unikum. Jednou z nejvýraznějších odlišností oproti ostatním jazykům je poměrně vzácné používání diakritiky rodilými mluvčími především při běžné komunikaci elektronickou cestou. Tímto fenoménem se budeme v následujících odstavcích blíže zabývat a pokusíme se odhalit jeho příčiny.

rumunská písmena s diakritickými znaménkyMichal Ledwoń

Od obrození ke kodifikaci

Rumunština prodělávala v 19. století cosi, co bychom na základě vlastní zkušenosti mohli označit za jakousi formu "národního obrození". Jednou ze snah obrozenců bylo eliminovat z rumunštiny jakožto románského jazyka výpůjčky (zejména z maďarštiny, turečtiny a slovanských jazyků) a povýšit ji na "literární jazyk". V souladu s tímto cílem začali rumunští vzdělanci přejímat obrovské množství slov z francouzštiny a italštiny. Pokud dnes rumunština svým zvukem a slovní zásobou připomíná zejména italštinu, můžeme za to vděčit právě tomuto období historie rumunského jazyka. Součástí rumunského "národního obrození" pak byl přechod z cyrilice na latinku, čímž však vyvstaly nové problémy.

Rumunština psaná latinkou se snažila přidržet italské fonologie a pravopisu, avšak bylo přece jen nutné učinit určité změny mimo jiné proto, že se v rumunštině vyskytovaly zvuky, které italština neobsahuje. V druhé polovině 19. století se používal poměrně vysoký počet diakritických písmen, reforma z roku 1904 však kodifikovala písmen pět: Ă, Â, Î, Ș a Ț.

România versus Romînia: válka o Â

Písmena  a Î se vyslovují naprosto stejně (jejich zvuk je v podstatě ekvivalentní ruskému tvrdému y) a používání obou variant se již od počátku setkávalo se značnou kritikou. Podle některých lingvistů bylo zachování písmene  naprosto zbytečné. V roce 1953 zavedla tehdy již komunistická rumunská akademie výhradně psaní Î. O jedenáct let později však povolila výjimku speciálně pro "România" a příbuzná slova, protože, přiznejme si, "Romînia" prostě vypadá blbě.

Zvuk, který písmena  a Î zastupují, je důsledkem hláskových změn, ke kterým došlo během staletí jak ve vulgární latině, ze které se rumunština lexikálně a gramaticky vyvinula, tak ve slovech přejatých z jazyků slovanských. Zatímco v některých případech je vhodné použít  (a cânta - "zpívat" z lat. "cantare"), v jiných se naopak hodí Î (rîu - "řeka" z lat. "rivus").

Rumunská akademie 1993: poslední trapas

Po krvavé revoluci v roce 1989 se rumunská akademie rozhodla rozžehnat s komunistickými zásahy do jazyka a vrátila normy upravující psaní Â a Î téměř do stavu před rokem 1953. Â se nyní píše uprostřed slova, Î pak na začátku, na konci a po předponě. Ani tato reforma nerespektuje etymologii, protože výše zmíněný výraz pro řeku se nyní píše "râu". Tento zásah přiměl některé rodilé mluvčí k ignoraci nejnovější reformy. Existují dokonce vydavatelství, která umožňují svým přispěvatelům zvolit si, kterou normu budou respektovat. V tomto zmatku můžeme vidět jeden z prvopočátků chaosu, který dnes rumunské diakritice vládne.

Pocitacove technologie - zadna nebo špatnà diakritika

Zdá se to být k neuvěření, ale teprve v roce 2007 po vstupu Rumunska do EU byla do operačního systému Windows XP instalována aktualizace znakových sad. Do té doby se museli uživatelé spokojit s žádnou nebo poloviční podporou rumunské diakritiky. Neexistovalo jednotné rozložení klávesnic a namísto znaků Ș a Ț produkoval software nesprávné varianty Ş a Ţ (s těmito se lze dodnes setkat na mnoha místech a je nutno říct, že pokud nemá uživatel jinou možnost, je jejich použití tolerovatelné a oprávněné - asi jako používání pouze horních uvozovek v češtině, nepodporují-li weby uvozovky dolní).

Řada uživatelů dodnes běžně píše na klávesnici s anglickým rozložením. Pro běžnou komunikaci je to zcela dostačující. Pro Rumuny jsou slova, která by vlivem vypuštění diakritických znamének mohla nabývat nesprávného významu, dešifrovatelná díky kontextu. Lidé, kteří se však snaží rumunsky naučit, většinou trpí, protože nemají nejmenší tušení, co chce pisatel říct, a navíc si text ani správně nedokáží přečíst.

Pro názornost - komentáře k videoklipu k písničce "Șoapte" od rumunské zpěvačky Celii obsahují na prvních deseti stranách diakritiku pouze ve čtyřech případech, což je více než zoufalé.

Vitame vas na schuzi zastupitelstva mesta Temesvar

Pokud by se čtenář domníval, že ignorace diakritiky ze strany Rumunů se projevuje pouze v elektronických médiích, byl by na omylu. Z prohlídky cedulí a nápisů na institucích lze vystopovat, že vypouštění diakritiky má v Rumunsku pravděpodobně hlubší tradici. Například na průčelí budovy Rumunské národní banky se nedočteme "BANCA NAȚIONALĂ", ale "BANCA NATIONALA". Rumunská policie nosí uniformy s nápisem "POLITIA" namísto "POLIȚIA" a texty bez diakritiky se objevují i v zasedacích sálech státních institucí, což je pro běžného Čecha něco úplně mimo jeho představivost. Zdá se však, že Rumuni vnímají svá diakritická znaménka úplně jinak.

Příčiny ignorace rumunské diakritiky

Rozšíření ignorace diakritiky, které v případě Rumunska nabývá v Evropě ojedinělých rozměrů, může mít několik příčin:

• katastrofální zacházení s jazykem v minulých dvou stech letech ze strany jazykovědných institucí,
• nedostatečná softwarová podpora, která vlastně přiměla uživatele zvyknout si psát bez diakritiky,
• nedostatečná hardwarová podpora, která se projevuje v nejednotném rozložení rumunských znaků na klávesnicích a jejich nepraktickém rozmístění (RO klávesnice pro Windows Vista obsahuje pět rumunských písmen na pravé straně, což vyžaduje při psaní všemi deseti poměrně obtížnou práci s malíčkem),
• obyčejná lidská lenost, která se zdaleka neprojevuje pouze v Rumunsku, ale lze ji na každém kroku vidět prakticky všude,
• neschopnost státních institucí vynutit správné používání jazyka,
• nedostatečné vedení vzdělávacích institucí k respektu k jazyku (na druhou stranu nelze někomu neustále čučet přes rameno a trestat jej za to, že si dovoluje psát bez diakritiky),
• snaha o "latinizaci" rumunštiny používáním písmen výhradně latinské abecedy bez "parazitních" znaků. Není náhodou, že u Rumunů existuje ze všech románských národů snad největší uvědomění kontinuity s historií antického Říma. Ignorace diakritiky může být v této souvislosti chápána jako snaha o vytěsnění "východních" elementů z jazyka. Tento argument se ale může zdát přehnaný a studium takového problému by vyžadovalo další pečlivou práci.

Příslib do budoucna

Rumunské znakové sady jsou již podporovány většinou softwaru a práce s nimi již nepředstavuje žádný větší problém. Žel bohu, prozatím se ze strany Rumunů setkávám spíš s netečností a, tak trochu sentimentálně řečeno, s nedostatkem smyslu pro krásu jejich zvláštního a přitom pěkného jazyka, jemuž všechny ty brevy, cirkumflexy a virguly dodávají zajímavou a charakteristickou příchuť. Atunci, de ce nu să scriți cu diacritice? Limba voastră e frumoasă cu ele.

Tento článek čerpá ze zdrojů:

http://kitblog.com/2008/10/romanian_diacritic_marks.html, http://en.wikipedia.org/wiki/Romanian_alphabet, http://cs.wikipedia.org/wiki/Rumun%C5%A1tina, http://ro.wikipedia.org/wiki/Ortografia_limbii_rom%C3%A2ne, http://www.antimoon.com/forum/t13953-495.htm