Radegast - celkem ucházející europivo

Řada regionů v Česku má i své regionální pivo. V jižních Čechách je to Budvar, na jižní Moravě Černá Hora a Starobrno, na Slovácku Uherský Brod (dříve Janáček), na Liberecku Svijany, v Krkonoších Krakonoš a v západních Čechách Pilsner Urquell. No a v Moravskoslezském kraji se pije Radegast.

Radegast - logopivo.hu.cz

Vývěsní štíty Radegastu naleznete po celém Moravskoslezském kraji ze všech značek zdaleka nejčastěji (snad kromě Ostravy, kde dominuje Ostravar - pivo tak špatné, že pokusit se je distribuovat za hranicemi Baník City nemá nejmenší smysl). Nevím, zda i v jiných regionech existuje taková posedlost místním pivem jako ve Slezsku a na severní Moravě. Bydlím v Karviné, kde bych hospody čepující jiné pivo než Radegast spočítal na prstech (a že těch hospod u nás ve městě opravdu je). Občas narazíte na Pilsner Urquell nebo Budvar, v horším případě na Starobrno a Staropramen. Svijany se, pokud vím, čepují všehovšudy v Oáze a v permanentně zahuleném Pubu Podkova. Přestože se Oáza v současné době trošku snaží zlepšit karvinskou pivní kulturu dovážením piva z minipivovarů v MS kraji, opravdu kvalitnímu pivu v Karviné vesměs pšenka nekvete.

Řada místních nedá na svůj Radegast v duchu lokálpatriotismu (ve své dvojznačnosti docela příznačný termín) dopustit. Často se jedná o lidi, kteří v životě přišli do styku jen s omezeným sortimentem europiv, který v současné době produkuje pivovarský střední proud. Radegast se řadí mezi tato europiva* - jedná se o chuťově nevýrazné pivo, které z komerčních důvodů staví svou image na údajné tradiční hořkosti, jež se ale dostavuje jen v omezené míře (pokud mám chuť na opravdu hořké pivo, dám si Kvasnicový ležák od Bernarda nebo 11 Tambor). Nemůžu soudit, jak chutnal Radegast před rokem 1999, kdy jej koupil Plzeňský Prazdroj, ale pokud navíc dám na svědectví někoho, kdo pivu opravdu rozumí a kdo u Radegastu pozoruje sestupnou tendenci v kvalitě, budí ve mně tahle moravskoslezská klasika přinejmenším pocit ostražitosti.

V čem se Radegast podobá jiným europivům, je to, že v případě stupňovitosti se nelze spoléhat na to, že „dvanáctka“ je opravdu 12stupňovým pivem** podle obsahu extraktu původní mladiny (EPM). Řada výrobců ustoupila od uvádění stupňovitosti. Vyhláška totiž ukládá uvádět dolů zaokrouhlenou stupňovitost (pivo s 11,8 % EPM je tedy jedenáctka, nikoliv dvanáctka), což by pivovary přimělo přiznat, že ve skutečnosti vyrábějí slabší piva, než uvádějí při prodeji. Žádná ostuda ani revoluce se však nekoná, pivovary přešly na nic neříkající systém „premium“ - „světlé výčepní“, lidé stejně dál používají tradiční pojmy „desítka“ a „dvanáctka“ a v nápojových lístcích běžně naleznete „Radegast 12°“. Z toho důvodu věřím pouze pivovarům, které svá piva samy prezentují stupňovitostí. Můžu si totiž být jistý, že když si koupím láhev, na které je napsáno „12 %“, opravdu piju dvanáctku.

Vypadá to, jako bych starý dobrý Radegast zatracoval. Zčásti ano, zčásti ne. V rámci všech těch proklínaných europiv se jedná o relativně pitelnou značku, která neurazí, ale bohužel ani nenadchne. Časy, kdy jsem na Radka nedal dopustit a v šoku jsem poslouchal hlášky majitele davelského pivovaru, který údajně „leje Radegast prasatům“, jsou už dávno pryč. Chápu, že lidé mají různé chuti (Proč se ale chuti tak drasticky liší napříč regiony?), jenže pokud jednou vstoupíte do světa pivních speciálů a minipivovarů, smiřujete se s místní nadvládou nemastného-neslaného Radegastu opravdu těžko. A ještě hůř s tím, kolik lidí je schopno za něj snad i položit život.

* Pojmem „europivo“ se obecně myslí pivo nevýrazné chuti vyráběné uniformními postupy v pivovarech často vlastněných nadnárodními koncerny. O europivech většinou mluvím s opovržením, přestože proti čemukoliv jinému „euro-“ většinou nic nemám, spíš naopak. Snad ještě kromě Euro šunky.

** Stupně pro tuto chvíli ztotožňuji s hodnotou EPM.