Olíbený pořad Ano, šéfe! se Zdeňkem Pohlreichem je kromě toho, že se jedná o vcelku upřímnou a oprávněnou kritiku poměrů v českém pohostinství (byť jde o model pořadu převzatého ze zahraničí), populární také díky solidní dávce vulgarismů, pro které pan Pohlreich opravdu nechodí daleko.
Pořad je TV Prima vysílán už před 22. hodinou, proto jsou veškeré vulgarismy vypípány. Avšak v okamžiku, kdy odbije desátá, televize na jakoukoliv cenzuru rezignuje a Zdendu už můžeme slyšet mluvit tak, jak mu zobák narostl. Tento kontrast velice pěkně ilustruje to, že se Prima cenzurou vulgarismů nesnaží ochránit dětská ouška před realitou českého jazyka, ale že vypípáváním sprostých slov před 22. hodinou pouze chrání sebe samotnou před Radou pro rozhlasové a televizní vysílání.
Způsob, jakým Prima cenzuruje pořad před desátou, je stejně tak velice vtipný. Pokud Ano, šéfe! sledujete pravidelně, jistě jste si všimli, že přestože jsou dané vulgarismy vypípány, slovo je vždy i přes cenzuru dešifrovatelné. Je to vlastně taková cenzura-necenzura. Pípnutí totiž nepokrývá celé slovo, ale pouze jeho střední část. Začátek a konec jsou bez problému slyšitelné.
Proč něco takového Prima vůbec dělá? Lidově řečeno, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. RRTV se zacpou ústa tím, že jsou vulgarismy cenzurovány. A diváci pak nejsou o nic ochuzeni, když si skrz takovou polovičatou cenzuru nemají problém dát dohromady, jakými že to výrazy Zdenda počastoval neschopné kuchaře. Nemějme to pánům a dámám z Primy za zlé - potřebují ten pořad nějak prodat a jestli lidi něco táhne k Ano, šéfe!, tak je to z velké části Pohlreichova vulgarita.
Podobně je tomu v případě cenzurování vulgarismů v textu pomocí hvězdiček. Pokud někoho pošlu do "pr*ele", uchráním tím pouze sám sebe, pokud například redakční systém používá boty na detekování vulgarismů nebo pokud to správce diskuze považuje za přijatelné. Ovšem vzhledem k tomu, že význam slov "pr*el" a "prdel" je zcela stejný, nemá takováto "cenzura" příliš velký smysl, neboť čtenář si pod oběma slovy představí tutéž věc, takže se jedná de facto o úplně stejné vulgarismy. Smysl by mělo možná vyhvězdičkování celého slova a pokud bychom chtěli být opravdu důslední, nesměl by počet hvězdiček odpovídat ani počtu písmen, aby mezi vulgarismem a kastrátem neexistovala jakákoliv reprezentační souvislost.
Jako odpověď na otázku v nadpisu tedy můžeme uvést, že stupidní hvězdičková a pípací cenzura rozhodně neslouží jako ochranný mechanismus společnosti před hrubostí v jazykovém vyjadřování, ale pouze jako ochranný mechanismus mluvčího, který se tímto způsobem brání sankcím. Dá se dokonce říct, že při nadužívání může i vulgaritu zvyšovat, pokud vezmeme v úvahu význam bezmyšlenkovitého napodobování nebo ztotožňování s idoly.
A jak tedy cenzurovat? Buďto úplně nebo vůbec. Pokud máme potřebu vysílat pořady obsahující obscénní jazyk v době, kdy se na televizi dívají děti, cenzurujme pořádně. Nebo tyto pořady odsuňme do pozdních nočních hodin. Jako člověk, kterému se jakákoliv forma cenzury protiví, jsem pro druhou možnost. Pípací cenzura tak, jak je prováděna například v Ano, šéfe!, z nás totiž dělá pokrytecké šašky.
