Žil, byl, v Německu jeden vousatý pán a ten se jmenoval Karel Marx. Ve svém díle mimo jiné napsal, že dějiny jsou dějinami třídních bojů. Že vykořisťovatelské třídy budou pracujícímu lidu snižovat mzdy tak dlouho, až budou jednoho dne dělníci pracovat zcela zdarma. Že v dokonalé, „komunistické“ společnosti umožní společné vlastnictví výrobních prostředků absolutní blahobyt, ve kterém nebudou existovat peníze a lidé si budou (samozřejmě nesobecky) brát pouze tolik, kolik potřebují, bez jakéhokoliv sklonu k hromadění. Že je tedy špatné, aby se jedinec snažil dosahovat co nejlepších výsledků a tím zlepšil svou situaci, protože tím by se mohl dostat na stranu buržoazie, která bude vyhozena na smetiště dějin.
Tato jedovatá setba padla na úrodnou půdu v Rusku během první světové války. Vyhladovělá země lačně poslouchala sliby o míru, a když byl vůdce bolševiků, V. I. Uljanov zvaný Lenin propašován Německem (tedy zemí, se kterou carské Rusko válčilo) přes Finsko do Ruska, tak mohla revoluce začít.
Výstřel z křižníku Aurora na mnoho desítek let uvrhl desítky milionů lidí do nesvobody. Už během občanské války proti bělogvardějcům vznikala povstání v týlu, kdy už mnozí rozčarovaní lidé (zemědělci i vojáci) pochopili, co to ve skutečnosti znamená diktatura proletariátu. Známá jsou především dvě povstání – vzpoura námořníků v Kronštadtu a rolnické povstání v Tambovské gubernii, které za pomoci bojových plynů potlačila pozdější oběť stalinských čistek Michail Tuchačevskij.
Když posléze syfilitik Lenin zemřel, chopil se moci psychopatický vrah Stalin, bývalý seminarista, vyhozený kvůli nedostatečnému prospěchu (tenkrát si ovšem ještě říkal Džugašvili).
Prostí lidé začali s láskou vzpomínat na blahobyt carských časů. Jistě, za cara žily miliony lidí v bídě, ale před druhou světovou válkou se v SSSR umíralo hlady. Bylo obnoveno nevolnictví (rolníci směli z vesnice odejít pouze s pasem, který ovšem nemohli kdykoliv získat), dělníci žili v podmínkách mnohdy horších, než tomu bylo za divokého kapitalismu 1. poloviny 19. století. Stalo se běžnou praxí sbírat v noci na polích klásky. V případě chycení byl „viník“ poslán na lágru na Sibiř.
Stalin a jeho smečka vymyslely mnoho zrůdných věcí, jednou z nejhorších byl organizovaný, uměle vyvolaný hladomor, který na Ukrajině a v jižním Rusku způsobil miliony mrtvých.
Už několik let předtím byly násilím zakládány kolchozy, kde měli rolníci hospodařit společně. Kdo ani pod nátlakem nevstoupil, na toho byly uvaleny nepřiměřené dávky (ostatně to pamatují i lidé u nás). Stát obilí zabavil, prodal do zahraničí (nakoupil stroje, průmyslové vzory a luxusní zboží pro stranické funkcionáře) a lidé začali umírat hlady. Tato genocida si vyžádala přibližně 3,5 milionu lidských životů.
Bolševičtí funkcionáři zato žili jako nová šlechta, v podmínkách, o kterých se „vykořisťovatelům“ ani nesnilo. Oficiálně však všechno patřilo všem.
Protože byl Stalin zároveň paranoidní despota, tak před válkou prožil SSSR několik vln čistek, z nichž největší byla v roce 1937. Popraveny nebo poslány do gulagu byly miliony straníků i nestraníků. Běžný postup byl takový, že každá oblast musela dodat určitý počet „nepřátel lidu“, „imperialistický špionů“ a „reakcionářů“. Pokud se tak nestalo, sami členové NKVD byli označeni za nepřátele.
Tato praxe poškodila celou zemi a prakticky rozložila Rudou armádu. Stalin však zatoužil po nových územích. V srpnu 1939 byl uzavřen pakt Molotov-Ribbentrop, v němž si komunisté s nacisty, svými ideovými bratranci rozdělili Evropu. Východní část krvácejícího Polska byla obsazena bez větších potíží (ještě komunisté uspořádali společnou přehlídku se svými nacistickými bratry), ale ve Finsku kosa narazila na kámen. (doporučuji tento článek: http://www.fronta.cz/talvisota-zimni-valka-i) Desítky let potom trvalo, než se SSSR a Rusko přiznali k odpovědnosti za masakry v Katyni, Charkově i jinde, kde byly zavražděny desetitisíce polských důstojníků.
22. června 1941 se z dělníků a rolníků v německých uniformách stali fašistické bestie (všimněte si, že komunisté neříkali nacista, protože to znamená nacionální SOCIALISTA). Sovětský svaz nakonec s vydatným přispěním jiného masového vraha a tyrana Hitlera válku vyhrál, stálo ho to ovšem miliony obětí, když bylo mnohdy neuvěřitelně mrháno s životy vlastních lidí (šílené útoky proti přesile, rychlý postup bez ohledu na ztráty, masové útoky, trestné prapory....), ale komunistům jsou lidé ukradení, těm jde jen o LID.
Po válce si Stalin uvědomil, že mu nyní stojí v cestě blok států, později známý jako NATO, a že pro případnou válku bude potřebovat pás zemí, které budou jednak Sověty z větší části živit (případně zcela ZDARMA dodávat uran) a také dodávat zbraně. Nezanedbatelné bylo i vědomí, že bojové operace budou nejprve probíhat v těchto státech a západní oblasti SSSR zůstanou alespoň zpočátku ušetřeny.
Místní Stalinův poskok, další syfilitik a alkoholik Gottwald si přisvojil zásluhy při osvobozování země od nacistů (v praxi to vypadalo tak, že 1. 9. 1939 večer usnul, a když se ráno vzbudil, tak zjistil, že je 22. 6. 1941) a tak komunisté v roce 1946 vyhráli volby a v únoru 1948 byl proveden puč.
Dále to mnozí čtenáři určitě znají lépe než já. Hranice obehnaná ostnatým drátem, uranový koncentrák v Jáchymově, umučení odbojáři a zahraniční vojáci v kriminálech na Borech, v Mírově, Leopoldově a desítkách dalších, vykonstruované procesy, nesmyslné budování těžkého a vojenského průmyslu v rámci závodů ve zbrojení, prázdné obchody, měnová reforma, nucené manifestace a v roce 1968 sovětské tanky.
Potom už jenom strach tisíců ze stranických prověrek, statisíce zkažených životů, marast normalizace, zničené životní prostředí, technologické zaostávání, nemožnost se svobodně rozhodnout a jako epilog cinkání klíči plné naděje.
Tuto noční můru však někteří obyvatelé naší planety prožívají každý den. V socialistickém ráji, zvaném Korejská lidově demokratická republika, nemají prostí občané pomalu co jíst (jejich stát nyní žebrá po celém světě, protože se bojí nepokojů), jejich neomezený a dědičný vládce Kim Čong Il popíjí Hennessy a dováží vagony rolexek i dalšího luxusního zboží. Kdo protestuje nebo u koho existuje podezření, že by mohl někdy protestovat, tak je zavřen do „převýchovného“ tábora, kde znovu pochopí, že dynastie Kimů vede zemi ke světlým zítřkům, že jižní část poloostrova je okupována imperialisty, a že jaderné zbraně má KLDR jen pro svou obranu. Viz beseda členů KSČM se severokorejským velvyslancem: http://www.ovkscm.estranky.cz/clanky/navsteva-velvyslance-kldr.html
Nedávno jsem si v jedné diskusi přečetl, že v Číně se žije lépe než v ČR, protože čínská dělnická třída má svoji hrdost, kdežto v brutálním a nelítostném kapitalismu, v jakém podle těchto soudruhů bezpochyby žijeme, je pracující člověk vykořisťovaným otrokem a člověk člověku vlkem.
Takže až příště zase uslyšíte, jak se za minulého režimu krásně žilo, jak bylo všechno skoro zadarmo (pokud to tedy momentálně bylo), jak neexistovala kriminalita, jaká měli lidé práva, a že to vůbec byla nejúspěšnější etapa našich dějin, tak si třeba vzpomeňte na tento článek nebo ještě lépe přečtěte si díla jako Souostroví Gulag či Synové Gulagu nebo se podívejte na nějaký dokument o padesátých letech či o „internacionální pomoci“ z roku 1968. Protože kdo nezná svoji historii, ten je odsouzen k jejímu opakování.
