Chtěl bych všem blogerům popřát šťastné a veselé. Těm, co věří ve spásonosnou zvěst - v "dobrou zprávu" Vánoc, i těm, pro které jsou Vánoce spíše tradicí, i těm, pro které jsou Vánoce otravnou epizodou v jejich jinak pestrém životě.
Pocity z vánoc jsou nepřenosné, slovo Vánoce, každému voní jinak. I když lexikální význam slova - tedy denotát, je přesně určen, kontát - tedy to, co za tím slovem každý cítí rozdílně, je výsostně individuálním územím. Nesnažme se druhé přesvědčit - že vánoce jsou - třeba - řekněme, pokrytectvím, nesnažme se druhé přinutit, aby cítili a prožívali věci jako my. Nanejvýš snad ostatním přejme, aby jim ta jejich představa přinášela pocity klidu a uspokojení - třeba jen chvilkové, dnes je i to vzácné.
Nezavrhujme tradice, ačkoli píše básník: "opouštíme známé pro neznámé", k teplu domova se každý rád vrací. A neprožil - li takové teplo, může se pokusit být sám takovým místem, místem klidu, bezpečí a spočinutí. V dnešní době jsou jesličky nadčasovou zvěstí, ukazují chudobu jako místo, ve kterém se může dařit velkým idejím, zatímco supermarkety nabízejí pouze a jenom to, co člověk může sehnat i kdekoli jinde a míra uspokojení je v přímé úměře k našim finančním možnostem. Proč se trápit tím, že nemám na porcelánovou panenku pro roztomilou dceru - nerozzáří se její oči také jinak? Proč se trápit tím, že nemám na střevíčky od ... promiňte neznám ty slavné ševce, když na ně stejně mít nikdy nebudu.
Opravdu - nezavrhujme tradice - vznikly z poctivé práce a velkých očekávání, vytvořily stereotyp, který přesně odpovídal daným potřebám. Vím, potřeby jsou dnes opět jiné, ale jsme snad o to šťastnější? Mít někoho rád, být milován - to platilo pořád a platí dnes a tohle bych rád, aby každý z nás prožil alespoň o těch vánocích
