Kdysi jsem četl od Šukšina jednu povídku ze sbírky povídek Směšné lásky. Bylo to o tom, že na vesnici přijel jeden akademik, a že v rámci dikuse s ním tam byl také jeden človíček, který
se do akadamika opřel, a dle názorů vesničanů mu to "pěkně nandal" zkátka ho utřel, namazal si ho na chleba, ale ne pro to, že by byl tak moudrý, ale pro to,že mluvil tak, aby se to těm lidem líbilo, chtěli obdivovat někoho ze svého středu, někoho, kdo byl jako oni, ne nějakého akademika, ne někoho, kdo přijel od jinud. Na pravdě vlastně ani tolik nezáleželo, tady byl někdo, kdo je uměl přesvědčit, že má pravdu, a ne se zabývat nudným dokazováním. A tady je také jedno, kdo je vhodný pro tuhle dobu, jde o to ho utřít, zesměšnit, zostudit. To se asi mezi lidmi počítá, to jsou asi požadované vlastnosti budoucího prezidenta. Ne se dohodnout, ale utřít, zadupat do země, nepokořit se před zjevnou inteligencí a dokázanou pravdou. Pravda bolí a Zeman nenabízí nic co by bolelo, ani ty slzy a krev. Na strachu a závisti je budována nová skutečnost, jejímž je Zeman architektem. Jsem zvědav, kolik lidí se na jeho stavbě bude podílet. Všiměte si toho, že většina voličů Zemana nenabízi argumenty, jenom hesla a nesledují nic, než revoluční údernost. I pod tímto článkem budou v negativních reakcích jen hesla, Takže přemýšlejte, budoucí prezident se nemá vyznačovat schopností někoho utřít, ale vést nenásilnou komunikaci a to pan Drahoš umí a Zeman?.., Ten je spíš na to utírání.
