Nic radostného. Je třeba si uvědomit několik věcí. EU je projekt sjednocených států. Jednotná Ukrajina je projekt vyhroceného nacionalismu. Tyto tendence nelze spojit, je nutno čekat na jejich střet.
EU opustila své mantinely - nebo lépe řečeno, byla donucena je opustit. Již není institucí usnadňující ekonomický rozvoj, již se stává -ať chce nebo ne - významným politickým hráčem. Na tuto úlohu není ale vůbec připravena, nemá vytvořené nástroje pro společná politická rozhodnutí a jednotlivé státy jsou roztříštěny ve svých politických záměrech. V tváří tvář problémům jimž čelí, bude donucena opustit své dosavadní priority - ať již se jedná o dopravu, zdraví, vzdělání atd. a bude se muset postavit konkrétním politickým výzvám. Zde buď uzná svou nekompetenci, nebo se ji bude snažit vybudovat. Druhá cesta mi připadá vhodnější.
Je ještě čas a je potřeba hlubokých reforem. Uvědomit si, co je potřeba pro Evropu, znovu objevit potlačované a vysmívané hodnoty národních pluralit a sjednotit se na základních hodnotách křesťanství. Nepřítelem nyní není jen Rusko, je jím i Ukrajina se svými vyhrocenými nacionálními požadavky, nejednotností a korupcí, vládou oligarchů a rozvrácenou ekonomikou. Sanovat takovou zemi je nad možnosti evropských zemí v době jiných závažných hospodářských problémů a výsledkem nemůže být nic jiného, než temné napětí a nenávist, které se nyní obrací k Rusku a brzy se obrátí k Evropě.
Východisko z této situace existuje, ale nebude přijato - protože je nikdo nechce. Je přece psáno - vidouce nevidí, slyšíce neslyší, neobrátí se a já je neuzdravím...
