Už nemám moc přehled, co všechno se zrušilo, ruší a plánuje zrušit. Někdy si připadám jak v říši krále Kazimíra, který taky neměl rád, když věci fungovaly. Myslil si, že budou fungovat lépe, že se nějakým evolučním mechanismem vytvoří cosi lepšího, když to, či ono zruší.
Mě je trnem v oku rušení dětských domovů. Vím samozřejmě, že tyto jsou místem, kde dochází k deprivaci, emoční i společenské a také jsem pro to, aby děti byly více svěřovány do adoptivních a pěstounských rodin. Ale vůbec bych si nedělal iluze, že tyto domovy už nebudou potřeba, že umístění dětí do rodin se bude dít se stoprocentní účinností, že se občas nevynoří potřeba déledobější institucionální výchovy a péče. Podle mého názoru není ani v hrubých rysech vytvořen systém, jak by po rušení domovů měla situace vypadat. Svěřování dětí do pěstounské péče? Ano, vítám, ale co když se nová rodina s dítětem nesžije? Zase nová rodina? Proč ne...ale co když ani to nevyjde - a tak dále. Co když o dítě nebude nikde zájem? Co odměny pěstounům, co dohled nad nimi, co jejich dopravní dostupnost ke specialistům? Co práva biologických rodičů zasahovat do pěstounské péče?
A pak ještě rušení zvláštních škol - nazvané inkluzivní vzdělávání. Co děti s mentální retardací, bez šance uspět na normální škole? Co s dětmi nemajícími zájem o vzdělání v jakékoli podobě, co jejich rodiny, co jejich práva, co požadavky společnosti? Kam budou chodit děti, které odmítají školní docházku a jejichž rodiče se o výchovu nestarají - přímo do výchovných ústavů?, ale co když se zruší i ty? Co s dětmi odebranými z rodin ve vyšším věku, jak motivovat eventuélní pěstouny, aby si je vzaly?
Dobře, argumentují nám, že v zemích západních - např v Anglii, ve Francii, v Německu, to funguje i bez institucí. No - a co má být? U nás to zase delší dobu fungovalo s institucemi. Copak si někdo myslí, že se tamní děti mají lépe? Vůbec bych neřekl. Záleží mnohem více na tom, jak je o mláděž nadále postaráno. Když dítě z pěstounské rodiny nemůže najít práci, je na tom hůř než dítě z domova, které práci má.
Jsem pro co nejširší možnosrti adopce a pěstounské péče, ale jsem proti překotné desinstitucionalizaci a řekl bych i to, že společnost bez institucí není můj cíl.
