Myslím si, že by skvělí literáti našich minulých dob, měli u maturit co dělat. Nejen takový Vančura, ale zejména Durych, by mluvili jazykem, který by se považoval za obzvláště nesrozumitelný, a neměli by letos příliš šancí. Nevím tedy, co naše doba vyžaduje: Pravděpodobně přesnost a myšlenkovou ohraničenost, nejlépe chudost a hlavně neexperimentovat. Budoucím absolventům se hned v úvodu života naznačuje, co se od nich čeká. Duch, který chce vzlétnou, je už na počátku svého úsilí uzavřen do formy velmi ohraničené - a tam si létej jak chceš.
Co je tohle za systém? Ale nermuťme se, není to jen u nás. V Bruselu - místě to požehnaném, kde se zatím daří všem možným životním stylům, nastala podobná situace v evropských školách při zkoužkách z matematiky. Zkoužky byly těžké, přetěžké. A to tak, že ani premianti neměli mnoho šancí, natož pak běžný student. Ti, pro které je matematika trvalý zápas, tentokrát podlehli rozdílem třídy, a už hned tak nevstanou. Účelem těchto maturit zřejmě bylo omezit přístup na vysoké školy, protože ti, co se pilně učili, připravovali a také již byli přijati, teď jenom koukají a sčítají ztráty ve svých řadách.Žáci povinně užívali kalkulačky, se kterými se intenzivně učili pracovat dva roky, ale v době zkoušek, měli některé funkce centrálně vypnuté. Totiž, nepředstavujme si ty kalkulačky, jako ty naše. To jsou "stroje" s funkcemi, jejichž ovládání samo vyžaduje letitou přípravu. Jenže po letech úsilí nakonec části funkcí vypnou, případně se tam objeví zadání, které je z jiné planety. Tyto maturity také dopadly tak, jak se dalo očekávat - totálním krachem všech - talentovaných i netalentovaných - došlo k vyrovnání mezi hlupáky a génii, protože neuspěl ten, ni ten. Vznikla nyní petice rodičů dětí, jejichž další kariérní postup je zpackanou maturitou ohrožen. Bude-li se s nimi vůbec někdo bavit - budu moc překvapén. A dosáhnou li vůbec něčeho, to bych se divil ještě víc.
