Pohled primáře - psychiatra - snad doposud psychicky zdravého. Nejprve bych se omluvil, nepíšu dva blogy denně. Ale tohle nejde přejít.
Existuje teorie, která do procesu terapie a diagnostiky promítá i sociální vztahy. Příklad: V rodině blázní otec - je to emočně labilní psychopat, násilník, alkoholik, neurvalec a rváč. Ale je taky živitel rodiny. Jeho sociální postavení je natolik silné, že jej k psychiatrovi nikdo nedostane. Bezpečnější je tam zajít s dítětem, to se bránit neumí. Řekne se - jde se a ono se jde. Podobně je to s lidmi vysoce postavenými, ti často blázní zcela viditelně, a přesto nikdo nemá odvahu jim nabídnout psychiatrickou intervenci. Kdo ví, jestli takovým bláznem nebyl Hitler. Stalin jím byl zcela určitě, ruský profesor Bechtěrev jej vyšetřoval a na jedné recepci prohlásil - "dnes jsem vyšetřoval jednoho suchorukého paranoika." Celkem správnou diagnosu stanovil, ale nepřežil.
Primaři zaujímají v sociální hiererchii vysoké postavení a nelze se divit, když si jejich počínání personál všímá, ale přehlíží jej. Není to jen tak za ním přijít, a nabidnout mu potřebnou péči. Navíc ve stavu manie se jim může dařit a vypadat zajímavě. V permanentní hypomanii byl například oblíbený Dr Strossmayer (nebo jak se píše) z Nemocnice na kraji města. Psychicky vyrovnaný byl naopak Dr Cvach, ale za to nic neuměl. Je to složité.
Tohle píšu jenom na vysvětlení těm, kteří píší o tom: "jak je možné, že nikdo nic neviděl" Odpovídám - možné to je, a netvrdím tím, že je to správné. Ale vidět za každým projevem něčeho neobvyklého příznak psychické nemoci, také není správné
