Už se nerozčiluji a dýchám klidně. Chystá se volba prezidenta a já si dosud myslel, že někdo ještě váhá. Nu, možné to je. Ale na celkový výsledek to jednotlivé váhání asi mít vliv nebude.
A tak se nám dostane prezidenta, jaký zrcadlí duši tohoto národa. Na mou duši, jsem na tu duši zvědavý. Cítím se až dosud být bytostným členem tohoto národa, ačkoli se s ním rozcházím v mnoha věcech. Ale ten, kdo bude zvolen, něco o tomto národu řekne. Jsou zde pěkně vyrovnány všechny možné charaktery, je zde úlisňák i hrubec dřevorubec, je zde umělec a hysterka, je zde dáma a naivka, je zde kravaťák a rozumbrada - zkrátka plejáda charakterů a ten, kdo nakonec bude zvolen, ukáže, jestli si tento lid nakonec z nějaké masochistické umanutosti nedělá všechny své potíže sám.
Vystoupení jednotlivých kandidátů nevybízí k hlubší reflexi asi nikoho. U mě budí spíše rozpaky nad některými sebevědomými projevy a nad simplifikací budoucích očekávání. Kandidáti jsou k jednotlivým tématum vyhranění, ale jejich postoje naznačují, že už teď jsou připraveni vzdát se svých pretencí. Mnozí zní nedůvěryhodně - pokud jde o jejich minulé činy a současná slova. Mnozí zní nadneseně, jiní si kladou jen velmi malé cíle. Zase se nám ukazuje: Koho budem volit? Toho, kdo se drží u země, nebo toho, kdo se v chlubném rozletu chystá k mocenskému vzmachu? Je jich tam pár takových i jiných. Ale neohromí nás silou svých argumentů, ale spíše tím, jak konvenují s charakterem našich povah. Jsem na tebe zvědav, národe Český, jak se ukážeš ve své svobodné chvíli.
