K diskusi ohledně lékařského tajeství a jeho porušení, lze uvést následující: lékařské tajemství má své důvody, ne že je to někde napsáno
K těmto důvodům patří především to, že paciet předpokládá, že se informace o jeho zdraví se nebudou šířit dál, tak jak on to nechce, a nesvěřoval by se se s takovými věcmi lékaři, i když je to pro jeho zdraví potřebné. Že se to třeba nedoví zaměstnavatel a podobně. Dodržování lékařského tajemství má tedy racionální opodstatnění, ne že je to napsáno v Hippokratově přísaze. Lidé tedy přistupují k lékaři s důvěrou, která je lékařským tajemstvím zajištěna.
Na druhé straně to není nic absolutního, a nezavazuje lékaře absolutně. Lékařské tajemství není zpovědní tajemství. Existují situce, kdy lékař musí porušit povinnou mlčenlivost. Pokud se například dozví o šíření pohlavní nemoci, o zneužívání nebo týrání, musí danou událost nahlásit odpovědným orgánům a nemůže se odvolávat na lékařské tajemství Je třeba otázkou diskuse zda lékař může porušit lékařské tajmství v případě, že je někdo HIV pozitivní a nehce o tom infomovat svého sexuálního partnera a slibuje, že bude vždy používat kondom. Zda dárce sperrmatu má zůstat v anonymitě a podobně. Lékařské tajemství není tedy nic nepřekonatelného a je na společnosti za jakých okolností porušení lékařského tajemství umožní a nebo přikáže.
Porušení lékařského tajemství tedy není nic tak vyjímečného a jeho dodržování je dáno tím, na čem se společnost dohodne.Je to alibistické se schovávat za ono tajemství a říkat, že je to uvedeno v nějké přsaze, vše musí být nějak zdůvodněno, a pro všechno musí být důvod.
