Dojížděl jsem nějakou dobu do domova důchodců v Moravci jako psychiatr. Důvěrně jsem poznal zdejší osazenstvo, jejich trápení a slabosti. Musím říct, že publicita, která se nyní otevřela v souvislosti s kauzou opilých kněží, by si zasloužila také odborný názor.
Charitní domov v Moravci je především určen pro kněze, kteří již nemohou vykonávat kněžskou službu. Jsou to většinou kněží velmi staří, nebo nemocní. Řada z nich má psychické problémy - úplně stejně, jako ostatní lidé. Doufám, že si nikdo nemyslí, že být knězem, znamená být rezistentní k nemocem. Depresivní stavy jsou v populaci stále častější, nijak se nevyhýbají kněžím. Vždyť když se modlíme za kněze ve farnosti říkáme: "Vybral jsi ho z nás a pro nás, člověka, který se musí potýkat se slabostmi našim i svými"
O depresi v této souvislosti mluvím pro to, že je to onemocnění, které se poměrně často kombinuje s užíváním alkoholu. Opět se to netýká jen kněží. Udává se, že více než 50% těch, kteří trpí depresí, mají potíže s alkoholem, nebo jinými psychoaktivními látkami.
Jsou ovšem lidé, kterým z nějakých důvodů působí škodolibou radost, když oním postiženým je kněz. Zřejmě si pak připadají sami lepší a nějak veseleji se jim nese vlastní slabost. Je samozřejmé, že media si vybírají právě takové případy, kdy kněz ve své službě selže a působí veřejné pohoršení, protože to je situace, která se snad přece jenom běžně nestává. Věřím, že media nám tím chtějí říci: Jsou to jenom lidé. Ano, jsou - stejně tak jako ti kněží - skoro svatí - o kterých se mnoho nepíše. Vím, že mezi kněžími i mezi věřícími je hodně těch, kteří dělají ostudy více než dost, ale co je podivuhodné - Bůh si vždycky najde někoho, kdo zazáří příkladem světce. Nejsou mezi kněžími jen opilci.I dnes jsou mezi námi světci z řad kněží i z řad obyčejných lidí, ale nepíše se o nich a dělají v tichosti svou práci. Všem těm, kteří se škodolibě smějí bych přál, aby se v životě setkali s někým, kdo jim dá lepší příklad. Výsměch nikoho neobohatí.
