Náš pan prezident úspěšně rozděluje společnost. Nevím, jestli je to jeho úmyslem, ale daří se mu to. I jeho nejzaslepenější příznivci musí uznat, že na tom něco bude a že na tomto poli zaznamenal už nejeden "úspěch"
Zasahovat do běhu věcí, které mají jen formální význam, znamená být si osobně hodně jist, že dokážu čelit všem případným následkům. A být si jist, to znamená, nebrat moc ohled na to, co si jistá část veřejnosti myslí. Nejde tedy jen o problémy, které nemají vliv na výkon presidentského mandátu, ale také o určité signály, které pan prezident vysílá na veřejnost a z nichž lidé dokáží odhadnout, zda ten člověk o kterého se jedná, je kompetentní k výkonu své funkce. Každý snad bude souhlasit s tím, že co je moc, to je moc, a že tady nejde jen o nějaké nepozvané rektory, ale o celý kontext dějů, které nás od ledna tohoto roku doprovázejí. Jestli je určitý typ člověka zvolen určitou části národa k tak důležitému poslání, ještě to snad neznamená, že máme my ostatní za povinnost přehlížet a omlouvat takové situace, které jen zbylečně rozdělují společnost. Není možné se nevyslovit ke konání pana Zemana v prazidenské funkci, přestože se nejedná v případě nepozvání některých rektorů o zásadní problém. Nicméně jedna věc začíná být zřejmá.Způsob prezidentování pana Zemana se do této společnosti nehodí, takže jsme svědky toho, jak se "upravuje" a mění tato spollečnost tak, aby tento způsob byl přijatelnější. Arogance mocných se má stát normou, jejich náladovost a umanutost státnickým činem. Nám dole je ponechán prostor k marným komentářům, dokud všudepřítomný strach nedopadne i do nižších pater.
