Zkusme si věci postavit do obrácenho gambitu. Řekněme, že bratři Mašínové tu byli dřív a společně s otcem se zapojili do antifašistickéhom odboje...
Spekulujme dále. V době plánovaných příprav atentátu na Heidricha se jim připletl do cesty jeden neopatrný civil, a oni jej bez rozpaků odpravili. Na to provedli atentát a zemřeli hrdinou smrtí. Celkem málokdo může pochybovat, že by se takový scénář nemohl uskutečnit. Brtatři Mašínové byli odhodláni vystoupit se zbraní v ruce proti jakémukoli nepříteli, který ohrožoval rebubliku, takovou republiku, jako se snažil budovat jejich otec. Mezi fašismem a komunismem neviděli nijak zásadní rozdíl a formy ozbrojeného odporu chápali jako sobě vlastní. A pak zkusme přesadit Gabčíka a Kubiše do padesátých let. Pokud by chtěli bojovat aktivně se zbraní proti režimu, vzbudilo by to rozpaky, a pokud by nikoho nezabili, nejspíš bychom o nich ani nevěděli, tak jako nevíme o mnoha neznámých hrdinech té doby. Takže co činí z člověka hrdinu a co zločince? Pravděpodobně jen dějinná chvíle, pozdější interpretace předešlých událostí a pohled těch, co přijali současný smysl dějin. Nejednoznačnost pohledu na bratry Mašíny a nepochybující pohled na hrdinné výsadkáře je toho nejlepším dokladem.
