KDU ČSL už není parlamentní stranou. Tedy českou parlamentní stranou. Ještě má své dva zástupce v parlamentu EU. A v senátu ovšemže. A taky má své náměstky sedící na svých místech od šťastnějších dob. KDU ČSL zaznamenává větší úbytek členů, než růst členské základny. A od KDU ČSL se oddělila strana, jejíž nástup je přímo raketový. Že by tedy občané tohoto státu čekali na své křesťany, kteří své křesťanství nebudou brát příliš vážně a v postavě knížete poukáží na tradiční hodnoty po nichž se dnes každému občas zasteskne?
Mysím si, že v souvislosti s propadem v parlamentních volbách, už podobní straníci KDU ČSL typu pana Kopřivy, ze skříně vypadávat nebudou. Nyní jde ale o to, aby voliči uvěřili tomu, že pokud KDU ČSL nabere ještě dech, že se s takovými zalezlíky na ministerstvech už nikdy neobjeví.
K tomu bych chtěl dodat, že KDU ČSL dělala vždy takovou politiku, která byla většinou lidí chápána jako obojaká. Tu s ODS, tu s ČSSD. Myslím, že chybou KDU ČSL bylo, že tento svůj postoj nikdy nedokázala přesvědčivě vysvětlit. Z vnějšku to vypadalo, jako by se tato strana za jakékoli situace snažila udržet u moci, a to především pro to, aby se její vrcholoví exponenti se mohli účastnit zajímavých státních obědnávek. Voličská záklasdna - stávající se zejména z lidí křesťansky orientovaných - se vždy nechala ukonejšit vnějšími apely na křesťanské zásady. Časem se ukázalo, že politikům typu Kalouska, Svobody, Kopřivy, Šustra a jiných jde o zásady křesťanské morálky až daleko za jinými věcmi a že tyto zásady chápou tak obecně, že na ně osobně už se ani nevztahují.
Pokud dnes stojí KDU ČSL před úkolem - být občanům této země co platná, jako strana, měla by si uvědomit, jaké zásady hlásá a co se od ní dá očekávat. Měla by si umět přiznat, že její místo stojí v jakémsi středu, jehož úkolem je tlumit ostré požadavky výherců voleb - tu v pravo - tu v levo. Toto tema by se dalo rozvést na tisíc způsobů. Chce-li KDU ČSL v budoucnu obstát, musí být čitelná - i když se zdá, že nečitelnost strany není nutnou podmínkou volebního úspěchu (viz VV). Ale od strany, která celá léta předváděla taktické mlžení, která se styděla za svou nerozhodnost, která nebyla schopna vysvětlit lidem o co ji vlastně jde, se čeká, že chce - li uspět v další politické soutěži, musí se právě v těchto bodech zásadním způsobem změnit.
Kromě toho mají lidovci ještě jednu výhodu - jestli se změní a budou pokračovat v intencích politiky postavené na opravdu křesťanských zásadách, nemusí jim být v případě volebního neúspěchu líto, že se dopustli zrady na svém přesvědčení a že před tímto světem neměli úspěch. Ale mlžit a strkat na vlivná místa náměstků své trilobity jim opravdu moc nepomůže
