Některé věci neumím spojit ani já. Snad jedno. I když nedokážu v Koránu najít nic, co by svědčilo pro emancipaci žen, stejně tak nedokážu něco podobného najít ani v Bibli. A přece to byly původně křesťanské země (Franci, Anglie, pozdeji USA), kde se začal feminismus rozvíjet.
Jenže když se více nad tím zamyslím, přeci i tady nacházím rozdíl.
Křesťanství - pravda - ženám příliš nepřálo. Sv. Pavel nezapomenutelně prohlásil - žena ať v kostele mlčí. Podobně později navázal Napoleon: Žena ať mlčí v politice. A nebyl by to Nietzsche, který by nedotáhl triádu do konce: Žena ať mlčí o ženě.
Jenže - málo platné - je tu kult panny Marie. Ne nadarmo mnozí evangelíci katolíkům vyčítali, že kult Marie zastínil samotného Boha. A tento kult je přes zvraty časů přítomen stále. Nalézáme jej už v nejrannějších stádiích křesťanství, nalézáme je u pravoslavných, koptů a kdo ví, kde všude jinde. Neumím si představit, že by se v Islámu našel prostor pro takovýto druh uctívání ženy. Při tom Islám nezpochybňuje Božské početí Ježíše. Když se nad tím zamyslíme, něco tu nesedí. Jestliže Ježíš byl splozen Bohem, pak i jeho matka si zaslouží úctu. Islám Marii úctu neodpírá, ale je to jen taková zdvořilá úcta, spíš úctička, krok od bezvýznamnosti.
Asi by se dalo namítnout, že úcta k Marii slouží především k upevnění tradičních představ o ženské roli. Má být rodičkou, trpělivou matkou, služebnicí, obětavou a ustaranou ženou, kdykoli ochotnou následovat svůj mužský vzor až do hořkého konce. Ať je to ovšem jakkoli, nelze říci, že by středověké křesťanství bylo antifeminní - vůbec nepochybovalo o tom, že by žena nemohla dosáhnout příkladné svatosti. Konec konců - sama Panna Maria byla "královnou andělů, královnou všech svatých, královnou míru" a vůbec královnou všeho okolo. Takový "ženský" vzor mi v Islámu chybí - všechno se to točí jenom kolem vousatého Mohameda a ženu, která stojí za zmínku, najdeš jen v jeho harému.
I když se femnismus ostře postavil proti křesťanství - je mu také za mnohé vděčen. Není možné přehlédnout nerovnoprávné postavení žen, ale existuje zde také mnoho podnětů pro ženskou emancipaci a svobodný rozvoj. Křesťanství v mnohém převzalo antické dědictví, které ženám moc nepřálo. Vždyť to byl Galénos, pro kterého žena byla: "zmrzačený muž", ale to, že později byl vytvořen prostor pro svobodu žen, bylo dáno vlastním křesťanským ethosem.
Domnívám se tedy, že v samotném islámu není nic takového, co by dávalo ženám šanci na rovnoprávné postavení s muži. Není tam prostě kult ženy. Rovnoprávné postavení žen je tedy pro muslimy "křesťanský" import, věc, která je islámu cizí a v rozporu s jeho poselstvím.
