- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Od mládí jsem snil o Akademii výtvarných umění - ale dostat se tam? To jsem se mohl rovnou smířit s povolávacím rozkazem. Byl jsem zbabělý, bál jsem se víc vojny, než čehokoli jiného, a tak jsem zvolil jistotu - medicínu.
Nebylo to tak obtížné. Kádrový posudek jsem měl dobrý - naši se do ničeho nepletli a do kostela jsem tenkrát ještě nechodil. Maturoval jsem ze všeho za jedna, vyhrál okresní kolo chemické olympiády, recitoval jsem statečně - vyhrál krajské kolo recditační soutěže, Puškinův památník - do dnes umím "Vo věs golos", i krajské kolo Marušky Kudeříkové a přijímačky udělal v nejkratším čase za plný počet bodů. Navíc tehdy brali v kurzu 1:1,5. Nebylo to těžké se tam dostat, těžké bylo se udržet, ale zvolil jsem taktiku většiny úspěšných studentů - od rána do večera se učil a první tři roky neznal jiný kolotoč než ten, o kterém jsem psal v první části. Kromě toho mě přitahovala psychiatrie, byla hned na druhém místě po tom malování, které už navždy zůstalo mým nesplněným snem. A kdo se chce podívat na moje obrázky, může navštívit www talent.cz a podívat se na to, co tam mám a nedivit se těm cenám. Totiž tak: Netrpím hmotnou nouzí a věřím, že moje díla jednou budou ceněná. Proč bych tedy jako autor z toho neměl něco mít? A když se nic neprodá? Vzal to nešť, já na to nestůňu.
Ale té vojně jsem nakonec neušel. Jednak vojenská katedra a jednak skoro rok na vojně zrovna v době revolučních změn. Ale o tom až příště.
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!