Kamarád Orko Vácha, je přesvědčený evolucionista. Má to vyřešené - Bůh to spustil, ohraničil zákony plynoucími z charakteru stvořeného, a pak to všechno jede jako na drátkách až do dnešních dní.
Já evolucionista nejsem. Nevěřím v pravdivost Darwinovy teorie. A povím vám proč a velmi jednoduše to povím.
Darwinova teorie má totiž velmi neblahé etické důsledky. To je bez debaty - boj o přežití, slabé odumírá, silnější kráčí dál a td. Darwinovu teorii není možno změkčit, i když pokusy se dějí. Ale pak jsou tu teorie dvě, které spolu moc nekorespondují. Proč pomáhat slabším? Jak pravil Nietzche: "Život, to je neustálé odvrhování toho, co chce zemřít." Do důsledku vzato - Darwinova teorie o síle přírodního výběru nám nedává velký prostor pro rozvíjení etických úvah. Její přijetí za pravdivou přináší nutné důsledky v oblasti sociálního chování.
Přiznám se: Teorie je to velmi přesvědčivá.
Jediný důvod proč ji odmítám, leží v etické rovině.
Mám oprávnění odmítat něco, čeho důsledky jsou pro mě v etické rovině nepřijatelné? Nemám se spíše držet onoho Aristotelova - "Milý je mi Platón, ale milejší je mi pravda?" Jsou emoce natolik důvěryhodné, abych na základě nich odmítl logicky konzistentní teorii?
A to je druhá část mé úvahy.
Jakými postupy dosahuji správného poznání? Je možné tvrdit o našich schopnostech, že poznávají věci kolem nás tak, jak opravdu jsou? Na jaké poznání se můžeme spolehnout? Fayerabend tvrdí - a já s ním souhlasím, že věda je vpodstatě anarchistický projekt. Proč? Pokročili jsme ve vědě především kvůli tomu, že jsme se nebáli klást provokativní otázky, že jsme hledali způsoby poznání, které se vymykaly tradičním schématům. Bylo to i pro to, že jsme věřili svým tezím - i když důkazy stály proti nám (Galileo nemohl dokázat, že se planety točí kolem slunce - s představou kruhových drah to nešlo -( až Keppler provedl potřebnou korekci), Koperníkovy důkazy byly v rozporu s výsledky měření atd.) Filosof Fayrabend tedy navrhuje: Pro vědecké zkoumání je důležitá metodologické svoboda, vše je dovoleno, vše je přípustné, "anything goes".
Souhlasím. Ve vědě - k tomu aby se rozvíjela - všechno jde. Ale v oblasti etiky. To je jiná. tam zdaleka všechno nejde. Například - nejde používat lidi jako bezmocné subjekty pro vědecké zkoumání, kvůli poznání nejde obětovat životy lidí. Nebo jinak: Dětská práce je nesprávná. Útisk žen je nesprávný atd. Nic z toho nemůžu podložit vědecky, nic z toho nemohu dokázat. A také nic z toho nemohu v dnešní situaci prohlásit za rerlativní a říct, no dnes ne, ale kdyby to bylo jinak, tak snad by se dalo uvažovat o tom, že by bylo správné nutit děti k otrocké práci...atd..
Takže etika má superioritu nad vědou.
Proto odmítám Darwina.
