Myslím, že to je jedno, Pokud náboženství hlásá, že je vhodný nerovný přístup k lidem, na základě jejich příslušnosti k rase, pohlaví nebo náboženství,
pak je v rozporu s demokratickými principy a nemá v demokratické společnosti co dělat. Nejde o to, čím je, ale co o sobě říká. Jinými slovy: nelze pátrat po definici, ale po použití. Nebudeme se přít o to, co je Islám, jde ale o to, co tvrdí a prosazuje. Pokud hlásá nerovnost, dokonce před zákonem, pak je jedno, jestli je náboženstvím, nebo ideologií. Svoboda se rozhodnout, i proti Bohu, je základem naší kultury, je v jádru křesťanská a nikdo nesmí být k víře nucen, ani za svou víru trpět: Kdo ale tvrdí, že si lidé nejsou rovni, a to na základě odlišné víry, pak tvrdí něco, co je v rozporu s demokratickými principy, a je vcelku jedno, jestli je to nábožentví, nebo ideologie. Divím se, že to zastánci islámu nevidí.
Vím Augustin říkal: Donuť je, aby vešly. Ale to neplatí, Nebo stejně jako psal H:J.Grimelshasen v Dobrodružství S. Simplisima. Když ze třicetileté války jeden voják požádal jistého sedeláka, aby proklel Boha a on že pak ušetří jeho život. Když to sedlák udělal, žoldák ho hned zabil řka, že ty chámy je potřeba trestat nejenom smrtí časnou, ale i smrtí věčnou. V Bibli je napsáno. Má je pomsta. Nechme to na něm, na Bohu, konec konců v tomhle bodě to neovlivníme. Máme se starat sami o svou spásu, ne o jiné, copak víme, co v nich je? Někdy to nevíme ani samy a sobě.
