Z včerejší debaty jsem neměl ten pocit. Ačkoli se přiznám - nevím, co se výrazem "eurohujer" míní. Asi to nebude ten, kdo si přeje více integrace v rámci EU
Nebo ano? Je eurohujerem ten, kdo odmítá politiku izolace v rámci evropských států? Je jím ten, kdo je skeptický k idei pěstovat si svou nezávislost bez ohledu na civilizační a historická fakta? Nezdálo se mi, že by jediný kandidát mluvil jednoznačně proti úsilí budovat společnou evropu. A my bychom měli být hrdi na to, že tento projekt má své kořeny v 15 století právě u nás, že to byl český král, který si uvědomil, jak málo znamenají jednotlivé izolované státy a že je potřeba vynaložit určité úsilí i dobrou vůli k tomu, abychom prosadili společnou věc. V současné době je společná Evropa jedinou naší možnou budoucností. Nikoli ale Evropa, která vědomě zapomíná na svůj křesťanský ethos a v rámci multikulturalismu akceptuje i ty tendence, které ji vposledku rozkládají. Taková Evropa ničí samu sebe, když tomuto úsilí upírá poslední smysl a cíl.
Včerejší debata ukázala, jak jsou jednotliví politici - tedy alespoň ti, kteří se debaty zúčastnili - kompetentní zvládnout úkoly, které jim budoucnost připraví. Miloš Zeman se ukázal být překvapivě slabým diskutérem, léta pauzy v politice jsou přeci jenom poznat. Tato situace vyžaduje něco jiného, než to, s čím se dalo okouzlit před deseti lety. Končí doba bonmotů a začíná doba práce. Ale v partě diskutujících nebyl sám, kdo hájil staré stereotypy. Zeptejme se tedy takto: Kdo z kandidátů je na budoucí situaci připraven, kdo dokáže přijmout budoucnost v EU jako realitu schopnou vývoje?
