Souhlasím se Z. Roithovou, že amnestie mají své místo na politické scéně, ale měli by se ukládat v případech velkých společenských změn. Za současné situace se pro tak velkou amnestii, jaké jsme svědky, jen těžko hledá přijatelný důvod.
Tím důvodem rozhodně nemůže být přeplnění věznic, ani protrahování některých kauz. Takto se chyby v justici neřeší. Ostatně, kdo to jakživ slyšel, aby efektem amnestie byla postižena značná část národa, ta, která se v daném režimu ještě nedomohla svých práv? Havlova široká amnestie proběhla v porevoluční euforii a s vírou, že v nových podmínkách budou k sobě lidé lepší. Naivní myšlenka, ale měla svůj ethos a tím i opodstatnění. Současná amnestie si žádné ideály neklade a člověk se marně ptá po důvodech, které k ní vedly. Vysvětlením je pouze poukaz na to, že to president udělat smí. Řekněme - koženou řečí zákona - ano smí. Ale co morální autorita? Ta se při odchodu prezidenta ztrácí v tom, co prezident podle ústavy může? Je to vpořádku?
Po tomto činu je národ vystaven skutečné odpovědnosti, neboť tentokrát to bude on, kdo zvolí hlavu státu. Opravdu jde o vážnou věc, na tomto příkladě je vidět, že funkce prezidenta není jen formální. Plán diskusí s kandidáty na prezidentský post na čt24 si zaslouží pochvalu, myslím, že se tím občanům dává dobrá možnost, jak se nad jednotlivými kandidáty alespoň zamyslet. Já bych chtěl jen dodat: Neztrácejme odvahu a k volbám jděme!
