Ach ty věci veřejné

Já se jim nedivím. Jejich počínání určitou logiku má. I když hodně zvláštní, jaksi krátkozrakou, krátkou a tlustou.

Postupný pád na  hranice pouhého zájmu, vyvolá u vládní strany touhu něčím se předvést. Doba je nakloněná, zčista jasna se otevřela věc veřejná   budící emoce daleko víc, než střízlivou racionalitu. To byla přeci jejich platforma, tady byli vždy jako doma. Jejich první reakce - zoufalé gesto upozornit na to, že zde ještě jsou, že se s nimi musí počítat, že mají politický vliv. Dokonce snad i ten záměr - církevní restituce - není tak šťavnatý, jako celé dění kolem toho. Tento národ je jako by v husitském snu - nechce hledat hospodáře, hlavně ať nedostane církev - ať si nás ožebračí kdo chce, jen aby to nebyli flanďáci. Ti by nám ještě zneužili naše děti, za naše peníze - to se taky hodí. 

Jenže pak se ukáže, to, s čím všichni vyjednavači s VV dávno počítají. Pokud by byly předčasné volby, ani tenhle populismus by jim křesla nepřinesl. VV řinčivě sklapnou křídla a mají z ostudy kabát. Pokud jsem napsal v záhlaví - určitou logiku to má, pak tedy pouze logiku člověka, který si nevidí dál než na špičku nosu.